Rozčílení, vztek až zuřivost nás přepadají ve stavu nejvyšší krize, kdy jsme příliš dlouho přehlíželi hněv, který se hromadil uvnitř nás. Jak tyto emoce uchopit, aby neublížily vám, ale ani druhým?

Pravděpodobně i vy jste někdy takovou situaci zažili. Její popisy se různí – někdo začíná „vidět rudě“, někomu se doslova „zatmí před očima“ a jiný má pocit, že ho „spláchla obrovská vlna“. Určitě bychom našli ještě spoustu různých přirovnání, ale ať už tyto emoce nazveme jakkoliv, jedno mají společné – pokud je nedokážeme ovládnout, mohou napáchat obrovské škody.

Potlačení a vytěsnění

Někteří z nás se snaží tyto pocity potlačit a zůstat rádoby v klidu. Tím sice ochrání okolí, ale dlouhodobě takový přístup nefunguje. Nevyjádřené destruktivní emoce, které jsme se pokusili zastrčit někam hodně hluboko, aby je ostatní neviděli a my si zachovali tvář, začnou posléze devastovat naši psychiku a dříve či později se objeví někde jinde a způsobí ještě větší malér. Nebo zdravotní potíže. Jak jsme zmiňovali například v případě zvládání smutku, potlačené emoce se začnou projevovat tzv. psychosomaticky, tedy tak, že neuvědomovaný psychický problém o sobě dává vědět cestou nějakého zdravotního neduhu, protože ho zkrátka vytěsnit ani odehnat nejde.

Vztek je velmi silná emoce

Tato silná emoce, násilná a destruktivní, v sobě obsahuje obrovské množství životní energie a její dopady mohou způsobit skutečně velký průšvih. Je proto potřeba tuto emoci zásadně neskrývat, ale naopak jí dát prostor, aby se všechna ta nahromaděná energie dostala ven z těla.

Uvolnit vztek má ovšem jeden zásadní háček. Rozzuřený člověk v konfliktní situaci nekouká napravo ani nalevo, vezme zavděk každým, kdo se namane, byť je to člověk naprosto nevinný. Takže to schytá kde kdo. V návalu emocí jde rozum stranou, a tak ve vzteku snadno způsobíme příkoří nebo bolest a pláč lidem, kterým jsme vůbec ublížit nechtěli.

Jenže – ulevit si potřebujeme, abychom nepoškozovali sami sebe, což také není ideální řešení. Jak se tedy se vztekem poprat bezpečně a bez následků?

Jde to i jinak

V zásadě pomáhá nějaká akce. Je to logické, když jde o to „upustit páru“ a uvolnit energii. Odborníci proto doporučují především následující:

Jděte si zaběhat

Jsme zvyklí sedět v práci, doma u televize či notebooků, zkrátka jako generace jsme zlenivěli. Takže při slově „běh“ vám možná naskakuje husí kůže. Ale skutečně právě běh je snad ten nejlepší způsob, jak „upustit páru“. Oproti jiným cvičením má tu výhodu, že jste na čerstvém vzduchu, který vás při každém rytmickém kroku krásně okysličuje, můžete libovolně dýchat nahlas nebo si pouštět hudbu do rytmu. Máte-li možnost jít si zaběhat někam do lesa nebo na místa, kde nikoho nepotkáte, je to obrovské plus.

Co vás možná překvapí, úplně nejlepší je jít si zaběhat v dešti. Voda sama o sobě má obrovskou očistnou sílu a vy ji můžete podpořit představou, jak z vás každá další kapka smývá více a více negativní energie.

Hlavně se hýbejte

Pokud je pro vás běhání opravdu nereálné z různých důvodů, zkuste se hýbat jakýmkoli jiným způsobem. Myšlení nepomůže, z takové situace se prostě nejde „vymyslet“. Skákejte, dupejte, boxujte do polštáře, trhejte noviny (pozor, abyste s sebou nevzali i nějaké důležité smlouvy a dokumenty), válejte se po podlaze, bušte pěstmi a kopejte nohama – jako to dělají děti (ony intuitivně vědí, co mají dělat), prostě dělejte cokoli, ale v pohybu.

Budete překvapeni, jak rychle se váš vztek a zuřivost posunou dál a vám se uleví. Pokud jste svůj vztek přijali a udělali vše pro to, abyste jej také vyventilovali, uvidíte, že záhy nabydete opětovné rovnováhy. A možná navíc zjistíte, že pohyb je celkem fajn, že dělá dobře tělu i psychice a objevíte nějaký svůj nový koníček.

Pak se zlepší vaše celková kondice a hned tak vás něco nerozhodí.

 

Autorka je psycholožka a při tvorbě článku využila odborných znalostí problematiky a svých vlastních zkušeností.