Více než šedesát manželství se rozpadá a končí u soudu. To není dobrá bilance. Jaký je ale důvod? Pudový. Zkrátka se protějšek omrzí, a tak se zakoukáte do lepšího objektu. Nic nepochopitelného. Ne vždy ale dojde k fyzickému kontaktu. Psychická nevěra ovšem často nadělá mnohem větší paseku.

Za hranicemi

Stává se to. Vzplanutí a noc plná vášně. Zatloukat nebo hned s pravdou ven? To je otázka. Neexistuje žádný mustr, který by zajistil, že se celá záležitost na všech frontách vyřeší bezbolestně. Nevěra je zrada, nevěra je podpásovka. Jako rána z čistého nebe. Nemůžete tedy čekat, že ji druhá strana přejde mávnutím ruky. Snad jen pokud máte volný vztah a i protějšek je novým dobrodružstvím otevřený.

Na druhou stranu většinou k fyzické nevěře dochází v momentě, kdy na domácí půdě schází pochopení, pravidelné intimnosti a touhy. Pak je člověk pokušení přeci jen o něco blíž a nevěra nemusí mít paradoxně tak silné destruktivní následky. Stačí si promluvit, přiznat pochybení a napravit chyby. Pokud je vůle. Důvěra samozřejmě dostane na frak, ale nemusí to být konečná.

Nevěra v hlavě

Žárlivost je přirozená. Říká se, že kdo nežárlí, nemiluje. To je pochopitelně nadsazené a přitažené za vlasy, protože každý se ke vztahům staví jinak, lidé mají různé zkušenosti, jiné mantinely a rozličné názory ovlivněné mimo jiné i výchovou. Jde ale o emoci, která je nutná. Pokud si totiž vyvolíte protějšek, je normální, že se zajímáte a máte ochranitelské sklony. Aby někdo neublížil jemu a potažmo ani vám.

Citové propojení je totiž stavebním kamenem každého vztahu. Nemůžete vystavět život na fyzické přitažlivosti. Ta může sice trvat po mnoho let (někdy i celý život), ale má tak chatrné základy, že by se při prvním zemětřesení rozsypal jako domeček z karet.

Nejde ani tak o fyzickou nevěru. Je to jen chvilkové poblouznění. Jakmile se ale partnerovi dostane někdo další do hlavy, vytěsní vás, nahradí a předčí, je zle. To by se dalo diagnostikovat jako pokročilá fáze nemoci, kdy šance na úplné vyléčení prudce klesají. Hraje se o každý den, o každý letmý pohled.

Důvod je směšně jednoduchý

Na samém začátku většiny vztahů je porozumění, naladění se na stejnou vlnu, pocity souznění, spřízněné duše, spousta společných témat, smích, spiklenectví, důvěra. Emoce, které v člověku zakoření opravdu hluboko a udrží partnerství po mnoho let. Postupem času ustoupí, ale nezeslábnou. Do popředí se dostane fyzická přitažlivost, peníze, děti nebo společný majetek. Ten původní balíček ale nikdy nezmizí a tvoří pevný základ jedinečného propojení. A když dostane skrz psychickou nevěru přímý zásah, nikdy se nezacelí. Škody v posteli se dají napravit, ale zrada na poli niterných citů ne.

Přesto je flirt, pokušení a tajnůstkaření podceňované. Dokud totiž lidé neshodí spodní prádlo a neschovají se pod peřinu, nic se neděje. Oficiálně ne, ale všichni víme, že to balancování na hraně je pro spoustu lidí bolestivé a zraňující.

A proč tedy vztah neutnout, když cítíte zradu, ponížení a strach? Málokdo opustí partnera z tak pro společnost malicherného důvodu. Že se bavil s cizí ženou/mužem? Že se s ní radí a sdílí dění na domácí půdě? Že máte podezření? To si nikdo na triko nevezme. Nemáte důkaz. A tak zůstáváte ve vztahu, který protkal strach a kam pronikly pochybnosti. Víte jedno. Že nechcete být tak otevření, nechcete mít srdce na dlani a přihlížet tomu, jak ho ten druhý bez výčitek a odsouzení cupuje na kusy. A tak si najdete klidné místo ve vztahu bez divočiny, bez spiklenectví, bez důvěry a porozumění. Je to logický krok, ale zdraví je na takovém životě pramálo.

 

Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí problematiky.