Dlouhodobé partnerské štěstí potřebuje víc než jen lásku. Co je víc než láska a co dělají spokojené páry jinak? Vztahová koučka Natascha Koller se tímto tématem zabývá již dlouhá léta a tvrdí, že šťastné partnerství potřebuje především důvěru. Jenže my jsme si zvykli věcem a lidem kolem nás spíš nevěřit. Není divu, přetvářka a přemrštěná či falešná sebeprezentace vládne světu.

Jak si můžeme pomoci a začít si zase vzájemně důvěřovat?

Když se zamyslíme, zjistíme, že opravdu většina z nás považuje důvěru za důkaz lásky v pravém slova smyslu. Nicméně můžeme milovat druhého, i když mu úplně nedůvěřujeme. Láska je slepá, a tak se snadno vrháme i do vztahů, které nestojí na důvěře. Dlouhodobě takový vztah ale fungovat nemůže.

Důvěra sama v sebe

Prvním aktem důvěry je už naše víra v lásku a ve vlastní schopnost někoho milovat. To znamená mnoho. Musíme najít dost lásky a odvahy na někoho se spolehnout, důvěřovat mu. Ve vzájemném vztahu pak důvěru představuje upřímná otevřená komunikace a vzájemné naslouchání. Nic nepodporuje důvěru tolik, jako právě chvíle strávené vzájemným rozhovorem.

Jenže je mezi námi mnoho lidí, kteří jsou svou povahou nedůvěřiví nebo si prošli zklamáním, které jejich důvěru zničilo. Naštěstí všichni nedůvěřivci toužící po vztahu mohou uspět, ale je potřeba více času. A nesmí to být tak, že nedůvěřivý člověk hledá v partnerovi terapeuta, který mu pomůže získat zpět sebevědomí a obnovit důvěru v lásku.

Bez patřičné sebedůvěry je těžké důvěřovat jiným. Existuje prokázaná spojitost mezi postojem k vlastnímu životu, pozitivním sebeobrazem a schopností důvěřovat druhým lidem. Stručně řečeno, pokud je někdo spokojený sám se sebou a se svým životem, má menší problém věřit ostatním.

Otevřená komunikace

Upřímnost a důvěra jsou slova, jejichž význam známe a chápeme jej. Co je ale potřeba pro otevřenou komunikaci? Chceme-li otevřeně komunikovat, je v první řadě potřeba zůstat sami sebou a zůstat důvěryhodní. Dosáhneme toho sdílením myšlenek, pocitů a tím, že děláme to, co říkáme. Sdílíme-li své potřeby, druhý snáze zjistí, co má dělat, aby je pomohl naplnit.

Hlavně ženy se bohužel mylně domnívají, že pokud je jejich partner skutečně miluje, automaticky ví, co potřebují a chtějí. Jenže takhle to nefunguje. Když sami víte, co potřebujete k tomu, aby váš život a váš vztah byly naplněné, je nutné to druhému sdělit. Vztah se tak ochrání před zbytečnými nedorozuměními, která mohou mít fatální důsledky.

Společně strávený čas

Šťastné páry často tráví dostatek času společně. Společně strávený čas totiž posiluje vzájemné propojení. Zároveň si důvěřují natolik, že jeden druhému dokážou poskytnout dostatek volnosti a nebojí se mluvit i o těžkých věcech. Říkat to, co člověka trápí, o čem přemýšlí, co cítí, to vše je pro druhého důkazem, že s ním jednáte otevřeně. A stejně tak by se měl zachovat i on. Pak už není potřeba o důvěře přemýšlet, protože v takovém vztahu funguje automaticky.

Sama o sobě k nám důvěra ale nepřijde. Je to důležitá součást našeho života, vztahů a osobního rozvoje, proto je potřeba na ní stále pracovat.

Autorka se problematikou dlouhodobě zabývá a při tvorbě článku čerpala ze svých znalostí, zkušeností a veřejně dostupných odborných zdrojů.