Jistě by bylo krásné, kdyby celý náš život byl prozářený sluncem. Bohužel, tak svět nefunguje. Radost a štěstí někdy vystřídá smutek, bolest na duši, pocit bezmoci a ztráty. Jak se s nimi vyrovnat?

Základní pravidlo: Smutek nepopírejte. Chce se vám brečet? Udělejte to. Pláč je úlevný a očistný. Zbavuje tělo toxinů a snižuje hladinu stresu.

Ztráta zaměstnání nebo blízkého člověka, zklamání v lásce, autohavárie, nemoc… Klacků, co nám život hází pod nohy, může být nepočítaně. Emoce, které probouzejí, se navíc často snažíme potlačovat, ať už sklenkou vína, cigaretou, nějakým tím práškem na zklidnění, na spaní, nebo dokonce i něčím tvrdším. Nabízí dočasnou úlevu, ale cesta ze smutku to není. Jak s ním tedy naložit?

Pocit bezmoci a marnosti

Smutek je opakem radosti, jednou z emocí, stavem nálady, která souvisí se ztrátou či koncem něčeho, co po určitou dobu bylo součástí našich životů. Může jít o odchod blízkého člověka, konec vztahu, přátelství, úmrtí domácího mazlíčka či cokoliv podobného. Emoce, které tato ztráta probouzí, mají několik fází. Tou první je pocit bezmoci, marnosti a beznaděje. V závislosti na situaci se obracíte do svého nitra. Objevit se může i sebeobviňování následované fází zloby, hněvu a vzteku.

Pokud smutek nezpracujete, promění se v trauma

Je třeba si uvědomit, že všechno potřebuje svůj čas. Jestliže si smutek neodžijeme, může přerůst v trauma, které bolest nejenom znásobí, ale ještě ji v nitru „zapouzdří“. Neodžitý smutek se může projevit okamžitě nebo až po několika měsících či letech. Poznáte ho tak, že se začnete cítit tak nějak divně, nejste ve své kůži, nejste to vy. Nedokážete se radovat, necítíte emoce, jste apatičtí a jakoby oddělení od reálného světa. Černé scénáře pak zahrnují propuknutí závislosti, poruchy příjmu potravy nebo sebepoškozování.

Neodžitý smutek se ale projeví i na fyzickém těle, psychosomaticky. Nejčastěji přináší onemocnění plic a tlustého střeva. Když jsme smutní, cítíme nesnesitelnou tíhu na hrudi a špatně se nám dýchá. Přitom nejde o to, co jsme ztratili, jaká smutná událost nás postihla, zda byla menší nebo šlo o skutečnou ránu osudu. Původ smutku není ani tak důležitý jako právě proces prožití.

Vybrečte se

Smutek mívá různou intenzitu, která většinou závisí na míře traumatu a způsobu jeho zpracování. A během života vás jistě potká mnohokrát. Těch ale opravdu zásadních okamžiků bude jen několik. Ale právě s nimi je důležité umět pracovat.

V první řadě si musíte uvědomit, že to, co se stalo, nezměníte ani nezvrátíte. Tím byste jen mylně obcházeli realitu a vytvářeli si falešnou iluzi. Stejně tak se nesnažte sami sebe přesvědčovat, že máte radost ze života, když tomu tak není. Vnitřní pocity prostě nejde popírat – tím si jen zaděláváte na další problémy. Proto ani smutek nepopírejte a nechte emocím volný průchod. Jestli se potřebujete vybrečet, brečte! Potřebujete se vypovídat? Udělejte to!

Neduste emoce

Pokud potřebujete a chcete emoci správně zpracovat, musíte jí dovolit fyzicky se projevit. Nedusit jí v sobě. A jak lépe projevit smutek než právě pláčem? Nejde ovšem o to, abyste oživovali staré vzpomínky a emoce, to by trauma mohlo ještě více prohloubit. Součástí léčebného procesu by měla být cesta ke znovunalezení radosti – v běžných věcech, v maličkostech, v přírodě, v sobě samých.

Pokud vytrváte, radost si vás najde sama.

 

Autorka je psycholožka a při tvorbě článku využila odborných znalostí problematiky a svých vlastních zkušeností.