Smrt si nevybírá. Je jí úplně jedno, jestli sfoukne svíčku mladého člověka nebo zločince, matky tří dětí nebo nemocného otce početné rodiny, starého pána nebo jeho vnuka. Koloběh života je tak nastaven a nikdo s tím nic neudělá. Je to bolestné a velmi to zasáhne do života všech pozůstalých a přátel. Jak se s tím má ale člověk vyrovnat? Jak má dál pokračovat a starat se o děti? Někdy to trvá hodně dlouho a čas je opravdu ten nejlepší lékař. Hlavně se snažit nepropadat depresi a nevzdávat se snadno.
Zkouška osudu
Smrt blízkého člověka je bezesporu jednou z těch nejtěžších zkoušek v životě člověka. Jestliže zemře milovaný člověk, najednou se nahromadí lavina emocí a pocitů, které se skloňují ve všech pádech. Je to smutek, vztek, šok, pocit viny, beznaděj, bezmoc, strach, prázdnota, bolest… a mnoho dalších. Někdy je vhodné vyhledat odbornou pomoc psychologů, i když ani lékař nemůže milovaného člověka vrátit zpět k vám. Může jen zmírnit bolest, na kterou není asi nikdo připravený. Může zacelit jizvy, které člověk má, a s jizvami – s těmi se přece jen nakonec dá žít.
Šok, otupělost a strach
Tyto životní situace s sebou přinášejí nejrůznější reakce člověka. Člověk nemůže najednou uvěřit, že ten, kdo ležel denně po jeho boku, kdo s ním sdílel to dobré i zlé, ten kdo ho držel pevně za ruku, když mu bylo nejhůř, ten kdo jej učil chodit, naučil ho první slova, naplácal mu na zadek za sousedovo rozbité okno…, už zkrátka není a nikdy už neusedne ke štědrovečerní večeři, nedá si sklenku vína.
Navíc dostane člověk strach, strach ze samoty. Neakceptování stávající situace, kdy zemře blízký člověk, se tak může na ostatních členech rodiny projevit například nedostatkem chuti k jídlu, ztrátou síly, psychickými problémy nebo bolestmi hlavy. Člověk se vzdaluje vnějšímu světu a doslova rezignuje.
Snad se vrátíš
Ano, tohle si ostatní členové rodiny říkají velmi často při vzpomínce na člověka, který tak náhle musel opustit tento svět. Jsou to právě vzpomínky, které zůstávají v paměti. Otevírají se jako kniha, která má pevnou a zdobenou vazbu, kniha, která nabízí nejkrásnější slova a věty, obrázky, jež zachycují dokonalost daného okamžiku. Bolí to, ale člověk se s tím naučí žít.
Stojí za to tady zůstat. Pro děti, které nemohou být samy v tomto zkaženém světě, pro bratra či sestru, protože jsou jedna krev, pro přátele, protože bez nich by byl život nudným přežíváním, pro všechny, kteří zůstali, a kteří nás potřebují.
Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních vědomostí a zkušeností.