Být osamělý neznamená být sám – někteří z nás mohou být sami se sebou a pouze ve své vlastní společnosti spokojení. Ale ve většině případů, a to i u právě zmíněných samotářů, není tento stav z dlouhodobého psychického hlediska vůbec dobrý.

Nejde o to, že máte málo kamarádů, přátel či známých, nejde o to, jak často je vídáte, a dokonce nejde ani o to, že máte den (či více dnů) nanic a nejraději byste už napořád zůstali ve své ulitě a o samotě.

Pocit osamělosti je jiný, více tíživý, izolovaný, depresivní, myslíte si, že vás nikdo nechápe, jednoduše, že je vše špatně. Dejte si pozor, protože vnitřní část vašeho já trpí, a to hned v několika směrech.

Negativní vliv na mozek

Když jsme nemocní a jsme déle doma, můžeme se cítit osamělí. To se ale ihned zlepší, jakmile se vrátíme do práce, školy či jinam, kde na nás čeká kolektiv lidí. Bohužel někteří z nás zažívají samotu neustále. Nemají kolem sebe nikoho, s kým by se cítili příjemně. Mnoho odborníků v posledních třech letech mluví o nárůstu psychicky nemocných lidí, o takzvané epidemii samoty.

Například u člověka, který je vyřazen z kolektivu nebo ztratí práci, nemá přátele, zažije pád na sociální úrovni a podobně, se po nějaké době zvýší pocit osamělosti. V takovém případě začne mozek reagovat negativně a vyhodnotí vzniklou situaci jako bolest. Pokud se zamyslíme, jistě to dává smysl. Již od pradávna jsme společenští tvorové, kteří už v dávných dobách na sobě byli závislí, a to z prostého důvodu přežití. Oddělení od ostatních nevěstilo nic dobrého.

Pocit neustálého stresu

Pocit vypětí, stresu, nervozity – jednoduše řečeno, vaše vnitřní já zažívá nepříliš příjemné emoce. Často cítíte úzkost, máte studené ruce a nohy, potí se vám dlaně a stále přemýšlíte nad negativními věcmi. Když nemáte s kým konverzovat, vaše komunikace se obrátí dovnitř. V takovém případě se ještě více prohlubují špatné myšlenky a frustrace. Nikdy nedovolte, abyste tomu zcela propadli, protože z tohoto stavu se člověk vzpamatovává jen velmi těžko. Také nezapomínejte, že kvůli úzkosti, stresu či nervozitě se v těle tvoří více kortizolu, tedy stresového hormonu, který má negativní vliv také na srdce.

Prohloubí se deprese a objeví se sebevražedné myšlenky

Jestliže trávíte příliš mnoho času o samotě, mohou se u vás projevovat potíže s psychikou. Začnete na sobě sledovat chyby – i ty nejmenší – sebevědomí se snižuje a černé myšlenky, které se točí stále dokola, vás snadno dovedou až k tomu, že z vás samota vysaje všechnu chuť žít.

Někdy se jednoduše stane, že se cítíme na pokraji sil. Nikdy ale nesmíte spadnout až na samotné dno a mít totální pocit životního selhání a vyhoření. Je třeba si uvědomit, že to, co je kolem vás, nemusí mít spojitost s vaší osobní hodnotou.

Možná máte pocit, že jste tu zbytečně či navíc? Ne! Není to tak, stále dokola myslete na svou osobní hodnotu. Možná jste to ještě nikdy nepraktikovali, ale vezměte si tužku a papír a zapisujte si své dobré vlastnosti, co vás v životě potěšilo, na co se těšíte, co dobrého vás potkalo. V negativních chvílích si vše připomeňte. Ať už je to talent, silné stránky, jednoduše cokoli. A především nikdy nedovolte, aby vaše kognitivní funkce upadávaly. Čtěte knihy, pořiďte si domácího mazlíčka, trénujte mozek, hýbejte se a začněte přemýšlet, jak žít, nikoli jak ze života uniknout.

Lidé, kteří jsou delší dobu sami, mají potíže zapojit se do kolektivu. Ano, asi se budete bát, ale nakonec zjistíte, že jste udělali velký krok a začnete se cítit den ode dne lépe. Když si například pořídíte pejska a chodíte s ním do parku, kde i ostatní venčí své psy, snadno se s někým seznámíte nebo alespoň prohodíte pár vět.

Zakažte si černé myšlenky a snažte se být co nejčastěji s někým v kontaktu, i kdyby to měl být psychoterapeut, který vám pomáhá. Vyhledat pomoc je ostatně zcela na místě.

Pokud je to jen trochu možné, někomu se svěříte se svými potížemi, a už tímto prvním krokem se vám uleví.

Při tvorbě článku jsem využila svých vědomostí, zkušeností a veřejně dostupných informačních zdrojů.