Duševní nemoc je vždy zátěží nejen pro nemocného, ale i pro jeho okolí. Dospělí se často dokážou s takovou situací vyrovnat, ale jak jsou na tom děti? Je pro ně taková situace zvládnutelná? A může být nemocná maminka stejně dobrá jako ostatní?

Pokud se potýkáte s psychickými potížemi, možná máte vy sama nebo vaše okolí strach, že nejste pro své dítě dost dobrou mámou. Je tomu opravdu tak? A co s tím můžete udělat?

Typ duševního onemocnění

Existují dva základní druhy duševních poruch. Ty krátkodobé navazují obvykle na nějakou těžkou životní situaci, trauma nebo ztrátu. Krátkodobé psychické poruchy mohou být i velmi hluboké, ale z hlediska normálního fungování omezují člověka nejdéle v horizontu jednoho roku.

Pak jsou tu ovšem diagnózy dlouhodobých onemocnění, která se vyznačují prakticky celoživotním průběhem, kdy nemocná žena prochází poměrně „normálními“ stavy s dočasnými propady a recidivami nemoci.

Co může psychicky nemocná maminka udělat, aby byla tak dobrým rodičem, jakým by chtěla být?

Nejste špatná matka

V první řadě vždy pamatujte na to, že vaše psychická porucha automaticky neznamená, že jste také špatnou matkou! V rámci svých možností jistě děláte pro své dítě nebo děti maximum.

Někdy bohužel může duševní onemocnění zasáhnout všechny každodenní aktivity člověka, včetně péče o dítě. A ano, vážná duševní onemocnění mohou značně ztížit přizpůsobení se potřebám dítěte nebo schopnost být emocionálně dostupná, když vás dítě potřebuje. Některé duševní poruchy mohou mít navíc závažné příznaky, jako je psychóza s halucinacemi. Takový stav pochopitelně může být pro dítě matoucí a dítě často nemůže porozumět tomu, proč se někdy chováte „divně“. Proto je nezbytné vždy zabránit tomu, aby se dítě obviňovalo a myslelo si, že vaše stavy, deprese či duševní rozlady jsou jeho chyba.

Jak to zvládnout?

Zvládat duševní nemoc a mateřství je obrovská zátěž, ale je maximálně důležité, abyste přes všechny své potíže zůstala s dítětem v kontaktu. Nic si nevyčítejte, netrapte se a neobviňujte sama sebe, protože pokud jste s dítětem, moc dobře cítí vaši lásku a zažívá pocit bezpečí i podpory.

K tomu stačí obyčejné mazlení či společné hry. Svůj čas si zorganizujte tak, abyste mohla naplnit své potřeby a dostát omezením, které vaše onemocnění přináší, ale také abyste získala dostatek chvil, které strávíte s dítětem. Pokud možno tak často, jak to jen jde.

Mluvte s dítětem

V závislosti na věku dítěte je významné mluvit s ním o tom, co vám je a co prožíváte. Díky tomu se dítě snadněji se situací vypořádá, porozumí vám, když nejste v pořádku, a přesto bude vždy vědět, že se to neděje jeho (ale ani vaší) vinou.

Vy sama se v první řadě musíte postarat o sebe a co nejvíce dítěti „dávat“ v době, kdy je vám dobře. Jestliže se budete snažit na sílu upřednostnit dítě, aniž byste se postarala o sebe, hrozí nebezpečí, že vy ani dítě situaci nezvládnete. Víc než kdy jindy právě v tomto případě platí, že vy jste na prvním místě. I když se to může zdát sobecké, přesný opak je pravdou. Teprve ve chvíli, kdy se dobře postaráte o sebe, budete se mnohem lépe a snáze starat také o své dítě.

Nikdy si nic nevyčítejte a mějte na paměti, že duševní nemoc je stejná jako fyzický hendikep a vaše dítě nikdy nebude trpět, pokud ho budete milovat.

 

Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí problematiky a veřejně dostupných informačních zdrojů.