Jára Cimrman by řekl, že o tom lze vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat. „Žena v domácnosti“ je po letech v ústraní opět hojně zmiňovaný pojem, který je ve společnosti slyšet čím dál častěji.

Tam a zase zpátky

Dvacáté století bylo v tomto ohledu přelomové a hodně progresivní. Byly doby, kdy ženy dbaly na teplo domova, staraly se o děti a o teplé večeře. A pak se všechny sebraly, daly šanci jeslím a školkám a vecpaly se na pracovní trh. Dravě se hnaly na vrchol a šokované a paralyzované muže odsouvaly na druhou kolej.

Trvalo to mnoho let a snaha žen byla tak úporná, že se měnily zákony a politika, všichni fascinovaně přihlížely tomu, jak je něžné pohlaví schopné, neústupné a „multifunkční“. Rodina neutrpěla. Jen přecitlivělí muži byli občas dotčení. Po dvou dekádách na výsluní, kdy je na stole poctivá dělba práce a všechny dveře jsou otevřené, ale ženy zařazují zpátečku a vrací se k rodinnému krbu.

Miska vah se dala do pohybu a přibývá žen, které se po mateřské dovolené rozhodnou zůstat doma. Sterilní kanceláře je nelákají, open space už vůbec ne. Nemají zájem o pracovní schůzky ani dýchání na záda od šéfa, příspěvek dvě tři stovky na Multisportku s díky oželí a teambuildingy si užijí radši se stejně naladěnými kamarádkami.

Proti proudu

Mohlo by se zdát, že v době, kdy se všechno prudce zdražuje a náklady na život jsou čím dál vyšší, se každý příspěvek do rodinného rozpočtu hodí. A žena v domácnosti – bez příjmů a s nutností hradit si sama přinejmenším zdravotní pojištění, jehož částka měsíčně přesahuje dva tisíce korun – je vcelku velký experiment, který může být zdrojem mnoha potíží.

Pracovní náplň

Lidé poslední dobou až moc lpějí na tom, aby bylo vše dokonalé. Uklizená domácnost, děti jako z katalogu, do puntíku zařízené dovolené, zabookované letenky, vyřízený servis auta a jako bonus žena upravená, stylová, krásná, štíhlá, jedinečná. Je to práce na plný úvazek. Zatímco muži se nebrání práci i pětapadesát hodin týdně, kdy děti téměř nevidí a žijí pro dva dny v týdnu, od ženy se očekává brilantní time management a správa chodu na domácí půdě.

Zapomeňte ale na žhavý tanec s koštětem, gumové rukavice a malé rošťáky na krku od rána do večera. Děti vyprovodit do školky a po poledním spánku předat chůvě, zapnout robotický vysavač, přendat prádlo z pračky do sušičky, nastavit difuzér a aktivovat čističku vzduchu, odemknout paní na úklid a podle Marie Kondo složit pár triček, maso hodit do pomalého hrnce. Vyběhnout na kopec za domem, zapnout krokoměr a nezapomenout na manikúru. A tři hovory s kamarádkou, sociální interakce je důležitá. Dát nabít auto a rozvést děti po kroužcích, při čekání káva s kokosovým mlékem. Jen v té večerní divočině ženu nikdo nezastoupí.

I tak může vypadat den ženy v domácnosti. Nejde ani tak o manuální práci a nonstop zápřah, ale spíš o schopnost plánování. A muži to umí ocenit. Tak moc, že jeho protějšek proplouvá životem bez potřeby vlastních finančních rezerv. Dostane se k nim kdykoli. Za ten servis bez reptání, za plynulý chod a separované trable se všedními starostmi.

Postranní úmysly

Vše má dvě strany a i ženy v domácnosti ukazují několik podob. Do práce se nehrnou a zůstávají doma, tam ale zosnují své tajné plány a ve velkém začínají podnikat. Kancelářská rutina občas nudí a zaměstnavatelé nejsou z pravidelných ošetřovaček na dítě dvakrát nadšení. A tak ženy sedají k šicím strojům, věnují se sebepoznání, šíří osvětu, jsou aktivní na sociálních sítích, radí, vaří, cestují, fotografují, propadají marketingu a obchodním strategiím. Pracují. Na plný úvazek. Žena v domácnosti pochopitelně využívá technologií, které jí usnadňují život. Jen kancelář přesunula domů.

Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí problematiky.