Dlouhodobé pnutí na duši tělu neprospívá. Nárazově se se stresem dokážeme vyrovnat, ale po pár týdnech či měsících se mohou objevit neznámé potíže, limitují nás, působí bolesti, brání soustředění a parazitují na osobním i pracovním životě. Je třeba udělat si na “oddělení hormonů” konečně pořádek.
Kortizol, seznamte se
Z nadledvin vychází kortizol jako nejdůležitější glukokortikoid a zajišťuje, aby v těle trvala homeostáza. Zní to prostě. A skutečně by to snadné bylo. Problém je v ohromném balíku faktorů, které hází kortizolu klacky pod nohy. A každé klopýtnutí znamená pro tělo velkou zátěž, narušení přirozených procesů a nutnost vynaložit úsilí na to, aby se vše vrátilo do starých kolejí. Čím více je ale přešlapů, tím náročnější jsou návraty ke standardům.
Je to začarovaný kruh. Každá chyba vyvolá stres, protože náprava zabolí. Stres ale vyvolává i tlak na to, aby vše probíhalo bez kolizí. Je to paradox. Hormon stresu je v okleštění stresu ze stresu z toho, že má proti stresu bojovat a držet ho na uzdě. Jde o stav, který je nesmírně citlivý na vnitřní i vnější změny a i ty nejdrobnější nuance. Nelze vytvořit prostředí, které nebude hladinu kortizolu ovlivňovat. V první fázi – ještě před uvědoměním si toho, co se děje – se o slovo přihlásí tělesné reakce. Sevře se hrdlo, může se objevit tlak v oblasti žaludku nebo nedostatečná síla v končetinách, studený pot a snížená schopnost artikulace. Ve chvíli, kdy začne kolabovat hormonální systém, je už pozdě na to, aby byl organismus vůči stresu v ofenzivě a zapudil ho hned v zárodku.
Do boje proti všem
Úhlavním nepřítelem kortizolu je stres. A když cítíte napětí, roztáčí se kolotoč komplikací, ze kterých se málokdy dokážete dostat bez odborné pomoci. Stres totiž pramení z životních traumat, jako je například rozvod, ztráta zaměstnání, existenční trable, výchova dětí, problémy se zajištěním nebo hubnutím a pověstí. Není to zrovna lichotivé, ale to všechno je symbolem dnešní doby. Ne naráz, ale dávkováno postupně jedno za druhým a s minimálním časem na oddech.
A mezi vyplňováním formulářů pro sociálku a handrkováním se s dětmi, které vás den co den novou posedlostí dohánějí k šílenství, děláte sérii dalších menších chyb. Pijete kávu, omezujete spánek, neznáte míru a cvičíte do úmoru, zapomínáte jíst, teplé jídlo si dopřejete možná tak během nedělního oběda u tchyně. Jediné, co poctivě dodržujete, je antikoncepční pilulka při večerní rutině u zrcadla v koupelně. Tím vším (ano, i zázračnou tabletkou) dáváte kortizolu na frak. Pekelné puzzle.
Možná jste rádi, že všechno stíháte – sice na krev, ale i to se počítá. Bohužel. Na vršku držíte pohromadě, ale uvnitř sebe se rozkládáte na tisíce malých kousků, které už nikdy neposkládáte tak, aby vám v těle bylo komfortně.
Ne/vyžádané rady
Na druhou stranu je pochopitelné, že mnohá doporučení, jak kortizol zkrotit, vám vystřelí krevní tlak nebezpečně vysoko. Je to jako mávat před býkem rudým šátkem. Stojíte před psychicky vyčerpaným člověkem, který už půl roku čerpá energii z tajných zásob, je znechucený životem, rezignovaný, deprimovaný, smutný, zklamaný a jen s malým zábleskem naděje, která během dne stihne několikrát skomírat a znovu zažehnout. Ta nestálost ho ničí. A co mu odborníci doporučí? Procházky, klidnou hudbu, dostatek vody, dechová cvičení a nasměrování sebe samotného k duchovnu. V kontextu obou stran je to brilantní příklad paradoxu.
Zdravý začátek
Není tajemstvím, že lékem na neřízený ohňostroj hormonů platí talíř plný hodnotných potravin. Zvláštní je, že ještě v dnešní době má spousta lidí vůči vejcím výhrady. V jednoduchosti je krása a obyčejné vejce obsahuje vše, co vaše tělo každé ráno potřebuje. V jednom kousku najdete dostatečnou dávku cholinu a zinku, čímž tělo obrníte vůči vnějším vlivům a všudypřítomným stresorům, vzdálíte se úzkostem pokoušejícím se ulovit každou bezradnou duši a posílíte imunitní systém.
Dvě vejce k snídani – míchaná, volská, do skla a pro fajnšmekry i přes poloviční vstřebatelnost bílkovin syrová – bohatě postačí k tomu, abyste byli odolnější vůči dravcům zvenčí. A určitě stojí za to provést tento malý experiment, který vám za pouhé 4 týdny dokáže, co jde s tělem udělat za zázraky.
Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních vědomostí a zkušeností.