Přemýšleli jste někdy nad tím, jaký účel má vlastně život člověka? Není to jen být šťastný a spokojený, ale také užitečný. Co to vlastně znamená? Šťastný je člověk svým přičiněním, ne nadarmo se říká „každý svého štěstí strůjcem“. Užitečnost je myšlena především v souvislosti s pomoci těm druhým, pomoci rodině, přátelům, ale i těm úplně cizím. Upřímná touha chránit druhé znamená, že jedinec spěchá do tzv. horkých míst, kde je třeba zachránit lidský život i za cenu obětování toho svého.

Život je velmi složitý a komplikovaný koloběh, který umí rozdávat rány, ale umí rovněž pohladit a pozvednout. Nejhorší je ovšem beznaděj, ta krutá a nelítostná beznaděj, která pronásleduje člověka ve složitých a těžkých situacích. Upřímná touha chránit druhé rovněž patří do této kategorie.

Moc a sláva

Co mají tato dvě slova společného s obětováním? Hodně. Díky nim je totiž svět najednou rozdělen na dvě části, na tu, která nepotřebuje ani úspěch, ani peníze a ke štěstí jí stačí jen spokojený život se svými nejbližšími. Ta druhá půlka si v podstatě může koupit tajuplný ostrov nebo let do vesmíru, ale za cenu moci a úspěchu je schopna obětovat prakticky cokoliv. Barva peněz, vůně moci a lesk slávy mnoho lidí zlákaly do té míry, že již zapomněli na to, jaké měli dětství, jak se daří rodičům, a že je na čase navštívit staré přátele. To je oběť, která se dá jen těžko vrátit zpět.

A co láska?

Mateřská láska je nejsilnějším poutem, které mohlo kdy vzniknout. Každý rodič je ochoten pro své děti udělat maximum, aby byly nejen šťastné, veselé, ale především zdravé. Není asi nic horšího, než vidět své děti plakat a trpět. A rodičovství s sebou přináší určitý druh oběti.

Hnacím motorem každého vztahu dvou lidí je samozřejmě láska a touha být milován. Zamilovaný člověk se na svět a na okolí dívá pomyslnými růžovými brýlemi. Nežijeme sice v pohádce a pro lásku není třeba zkrotit magnetickou horu nebo zabít draka, ale i v současné době si láska vyžaduje určité oběti. Tato skutečnost se děje spíše u žen, ale i mezi muži se najdou jedinci, kteří právě díky lásce dovedou obětovat doslova vše. A i tady platí „… za trochu lásky, šel bych světa kraj.“

Ovšem člověk by neměl zapomínat také sám na sebe. Obětovat se pro druhé není turnaj ani olympijské hry, kdo víc. Obětovat se pro druhé je sice šlechetné, ale v určitém směru se musí člověk naučit říkat ne. Individuální situace pak vedou k zamyšlení a samotnému rozhodnutí.

 

Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí a zkušeností.