Pokud jste si mezi novoroční přání zařadili i to, že na své okolí budete milejší a hodnější, pozor na to. Někteří lidé nedokážou rozeznat hranici, kdy už pomáhání a rozdávání bylo příliš mnoho.

Od malička jsme vychováváni k tomu, abychom ostatním vyhověli, a tak si získali jejich přízeň a náklonnost. V praktickém životě ale bohužel platí jiná pravidla a pokud jste onen „dobrák“, pravděpodobně na svou bezelstnost přinejmenším někdy narážíte.

Dětské ideály

Rodiče vám jistě říkávali, abyste byli hodný chlapeček nebo holčička, a pokud se tak dělo, možná jste i dostali nějakou malou pochvalu v podobě bonbónu či čokolády. Zlobivé děti naopak občas inkasovali nějaký ten pohlavek a dostávali nepěkné zápisy do žákovské knížky.

Z pohledu dítěte bylo vše jasné – ten, kdo je hodný, má hodně kamarádů a všichni ho mají rádi. Lumpové naopak stojí na okraji a ostatní jsou na ně zlí. Není divu, že většina dětí přijala model hodného a poslušného dítěte, ze kterého mají rodiče jen samou radost.

Naivní a životem zraňovaní

Další štafetu, kde je ceněn člověk hodný a čestný, přebírají různé zájmové kroužky, literatura a pohádky, o náboženských spolcích či skautu ani nemluvě. Bohužel nikdo dětem neřekne, že život není spravedlivý a že ideály ztělesněné v pohádkách jsou pouze věčným přáním. A nedozví se ani to, kde má dobrotivost a přizpůsobivost své meze.

Snad každý přespříliš hodný člověk někdy narazil. Obvykle vícekrát. Šrámy na naivní duši si vyžádají změnu chování nebo člověka poškodí trvale. Nebo obojí. Sami tito lidé říkají, že především se zklamali v ostatních lidech, stali se ostražití a nejraději zůstávají ve své vlastní „bublině“.

Na úkor vlastního života

Jakoby nestačilo prvotní zklamání ze společnosti jako takové, hodní lidé mají zvnitřnělou silnou touhu po spravedlnosti a potřebu pomáhat. Jejich snem a cílem je, aby se všichni měli dobře a byli šťastní. A tak pomáhají a snaží se zachránit, co, resp. koho jen lze, ale cena je vysoká.

Hodní lidé jsou také citlivé duše, ostatně právě proto si všímají věcí, které nejsou dobré a spravedlivé. Není proto divu, že se často nechávají vtáhnout do konfliktů a cizích problémů, které navíc přebírají na sebe. To je stojí spoustu času i síly.

„Spousta lidí za mnou chodí a svěřuje se mi se svými problémy. Já se pak trápím cizím neštěstím, řeším praktické věci a urovnávám spory ostatních. Vlastně pořád jako bych žila životy ostatních a na ten můj už mi nezbývá čas a prostor. Rodina mi to samozřejmě vyčítá, vadí jim, že se nechám tak zneužívat,“ vypráví jedna z těch hodných žen. Dodává, že nedokáže říct „ne“, odmítnou pomoc je proti jejím vnitřním zásadám. To, co dělá pro druhé, ji samozřejmě velmi vyčerpává, ale ona se nemá komu svěřit, a tak jen tiše trpí.

Zklamaní, unavení a osamělí

Dvě nejznámější a pravdivá rčení říkají: „Za dobrotu na žebrotu.“ a „Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.” Obě sdělení jasně naznačují, že hodní lidé za svou dobrotu nezískají kýženou odměnu (jako kdysi v dětství), ale naopak dostanou pěkně přes prsty. A mnohdy zaplatí i svým zdravím.

A ačkoli se to nezdá, hodní lidé mají kvůli své povaze problémy také při navazování partnerských vztahů. Většinou to končí tak, že je perfektně uklizeno navařeno, poskytnut veškerý servis i nabídka pomoci, kdykoliv by bylo potřeba, ale „dobré bydlo“ snadno přebije předvídatelnost a nuda. Podle výzkumů nejsou hodní lidé pro své protějšky příliš sexy. A je to právě proto, že v jejich vztahu chybí překvapení. Protějšek se nudí a stěžuje si na stereotyp.

Jediná záchrana je vyměnit lásku k druhým za lásku k sobě

Odborníci to vidí jednoznačně. Neustálá pomoc okolí je nejen vyčerpávající, ale také ničí váš vlastní život, na který ve finále nemáte čas. Hodní lidé často končí u psychologů a terapeutů, ale jejich chování prokazatelně souvisí i s vážnými fyzickými nemocemi. Bylo zjištěno, že čím hodnější jste, tím je větší riziko, že se u vás rozvine rakovina. A to už není žádná legrace, riskovat kvůli ideálu život.

Přitom prožít šťastný a zdravý vlastní život je to nejcennější, co můžete mít!

 

Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí problematiky a veřejně dostupných informačních zdrojů.