Máte dítě. Krásné, milé, hodné, roztomilé, učenlivé. Je vaše. To nejúžasnější stvoření pod sluncem. Nedotknutelné, milované. Chráníte ho jako lvi. Občas ale přiletí rada, o kterou se nikdo neprosil. Jak se jim bránit?

Svou vlastní cestou

Každý rodič se k výchově staví jinak. Má jiné zkušenosti z vlastního dětství, má jiné možnosti ohledně financí nebo zázemí nebo chce následovat moderní postupy. Je úplně jedno, jestli povedete dítě k lásce k přírodě a zvířatům, dopřejete mu třikrát do roka luxusní dovolenou v exotice, budete ho oblékat v sekáči nebo ho necháte od rána do večera pobíhat naboso kolem domu nebo ho posadíte k televizi. Měli byste jednat tak, aby vás jednou nic nemrzelo, na druhou stranu by výchova dítěte neměla být na úkor vašeho vlastního komfortu, životního stylu a rozpočtu.

Knihy jsou sice lepší než videohry a návštěva zoo hodnotnější než hry s plastovou pistolkou, ale pokud najdete rovinu, kdy bude mít dítě rozličné zážitky a aktivity, není na tom nic špatného. Problém je v tom, že lidé – bezdětní i zasloužilí rodiče, starší, mladší i úplně cizí – mají potřebu soudit a komentovat to, co kolem sebe vidí.

Je to vhodné? Ne. Dá se tomu zabránit? Ne. V žádném případě si ale takové výpady proti rodině – vám jakožto rodičům ani vašim dětem – nemusíte nechat líbit. Pravděpodobně se setkáte s chabým vymlouváním, že to protistrana nemyslela zle, ale proč tedy soudit a kritizovat, když je záměr jinde? Těžko říct, co k tomu lidi vede. Ale zraňuje to. Ubližuje a zasazuje semínka pochybností vůči sobě i vůči těm malým pokladům.

Střílí se ostrými

Nevhodné poznámky by se daly rozdělit do několika kategorií. Nepříjemné jsou ale všechny. Protože všichni rodiče jednají v tom nejlepším možném zájmu své rodiny. A každá výtka zkrátka zabolí.

Vychováváš z něj jelimana!

Spí s vámi v posteli, krájíte mu řízek na maličké kousky, kupujete mu boty na suchý zip, ve třech letech ho stále vozíte v kočárku, pro lezení po čtyřech jste pořídili speciální chrániče na kolena, nesmí na sluníčko, ani v holínkách do kaluže.

Takové poznámky jsou nejhorší. Každý den se totiž probouzíte s vědomím, že budete pro svoje dítě tím nejlepším rodičem a kdosi vaše snahy smete ze stolu. Nenechte se zviklat. Vy sami moc dobře víte, co váš potomek potřebuje. Je to vnitřní pocit pramenící ze zkušeností, intuice a povahy. Můžete názor protistrany vyslechnout, ale není závazný.

Dítě na úkor partnera

Všechen čas věnujete dítěti, nejezdíte na dovolenou ve dvou, výlety se řídí nároky prcků, po večerech vyrábíte omalovánky a na partnera nemáte čas, bavíte se jen o dětech, starost o děti vám bere energii na intimnosti.

Ano, takové chování může být toxické a časem začít parazitovat na vztahu dvou dospělých lidí. S příchodem dítěte se mnohé změní a vy – rodiče – byste měli pravidelně diskutovat o svých potřebách. Ty se mohou měnit. Je jasné, že v šestinedělí budou nároky jiné než rok po porodu. Na jednu stranu by se neměl celý svět točit kolem dítěte, na druhou je důležitá souhra partnerů, a pokud jim model, který nastavili, vyhovuje, není co řešit. Jen se musíte ujišťovat, že režim ženě i muži stále vyhovuje. A v případě kolize škody napravit.

To já bych

To bych nesnesla, to už by utíkal do svého pokoje zpytovat svědomí, to by byl bez večeře, to já plánuju letadlo až za pár let, to já bych se zachovala jinak.

Pokud každá věta začíná formulkou jasně odkazující na život protistrany, buďte v klidu. Jde jen o to, aby ten druhý rozehrál diskuzi a mohl se vypovídat. Potřebuje vás jako “rozstřelovače”, jeho výpady si neberte osobně. Ani on to tak často nemyslí. Žije v bublině, v bludném kruhu, kdy je na všechno sám. A musí nastavit takovou situaci, aby mohl mluvit o sobě a pustit ven všechny pocity, křivdy, radosti a frustrace.

Pokud je ale až příliš útočný, braňte se.

 

Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí a zkušeností.