Radost, bezstarostnost, spontánnost, smích, štěstí. To je vysněné dětství všech dětí. A i když se snažíte ze všech sil, stačí se ohlédnout a – před ordinací psychologa je nebezpečně dlouhá fronta. Rodičů, kteří se stydí. A dětí, které netuší, co se s nimi děje.

Kde se stala chyba?

Jak se může stát, že ty malé uzlíčky lásky po pár letech sevře beznaděj a strach? Může za to tlak dospělých nebo nevraživost mezi vrstevníky, nulové sebevědomí a způsob výchovy? Nedá se určit, co je spouštěčem. Neumíme si představit, že je bude soužit vážná nemoc, že jim někdo ublíží nebo zlomí srdce, že propadnou depresím. A přece se to děje.

Sauny, dluhy a deprese. To je přece záležitost dospělých. No, není. To už dnes víme všichni. Ale zatímco do sauny dítě brát nemusíme a dluhy se zaplatí, s depresí se musí poprat samy. Z pozice rodiče můžeme jen přihlížet a čekat.

Směšné našlapování

Jako rodič nemáte moc možností, jak postupovat. Vycouvete snad z rozvodu? Přestěhujete se ke tchyni? Najdete si dvě další práce? Ne. Nesmíte zahlazovat stopy. Vaše dítě je sice v depresi a jak známo – pro uzlíčky štěstí všechno na světě, ale na vás je, abyste připravili to nejvlídnější prostředí. Jak? Těžko.

  • Buďte v obraze
  • Netlačte na pilu
  • Nechte si poradit

Buďte v obraze

Má tablet, herní konzoli, nejnovější telefon, počítač, obří sluchátka a spoustu dalšího. Není divu, že se dítě zabaví samo a rodiče k životu mimo pravidelného sponzoringu nepotřebuje. Pokud se svěří, tak jen kvůli tomu, že vyšla nová řada iPadů a u mobilu neuznali reklamaci. Je ale povinností rodiče být svým dětem nablízku, vnímat všechny proměny v jejich životě, podporovat je, provázet a krýt jim záda (s občasným dýcháním). Není to přece jen o tom, že nechcete dát dítěti volnost, ale i vy – jakožto rodiče – máte zodpovědnost. I kontrola po očku ale podléhá době a autoritativní metody jsou dnes pasé. Sledovat tajně sociální sítě a křikem si vynucovat rozhovor? To můžete depresi rovnou přichystat welcome drink. Staňte se průvodcem, který druhé straně dopřeje právo na zkušenost.

Netlačte na pilu

Je to jako přes kopírák. „Obětovali jsme ti život, tolik času a peněz. Všechny ty hodiny na gymnastice jsou vlastně k ničemu. V čem jsme horší než Novákovi. Podívej, jak jejich děti vydupávaj. Jo, jo, měsíc na Mallorce se ti zamlouval, ale vrátit nám to poslušností – to ne! Ale máma vždycky říkala, že se mi to vrátí na dětech. Tenhle hovor je poslední a pak už nechci o depresi slyšet jediný slovo. To je fakt nevděk. Deprese. Nic nuznějšího sis nemohla vymyslet? To budeme muset začít chodit do Penny za koleje, tam nás nezná tolik lidí. Prostě utrum. Nebudeme se o tom bavit. Všichni víme, že to je přešlap. Nikdo z rodiny na terapie chodit nebude. To si vyřešíme doma. To by ještě tak scházelo, když už jsme se zbavili tý ostudy, že Marek nedodělal ani maturitu a Helena seká dluhy.“

Jak se pak asi bude dítě cítit, když mu naservírujete takovou nálož výčitek? Na houby. A vše korunuje jizvami na předloktí, útěkem z domova nebo ochutnávkou drog.

Nechte si poradit

Terapiím nebo sezení u odborníka se asi nevyhnete. Úzkostné stavy u dětí potřebují okamžitý zásah. To ale neznamená, že musíte slepě následovat to, co vám doporučí. Je to jen náznak cesty, kterou byste se měli vydat. Sami budete muset naplánovat trasu k cíli, kde opět budete fungovat v symbióze se svým vlastním dítětem. Neexistuje žádný mustr, protože vnímání ovlivňují zkušenosti, zázemí, vztahy, způsob komunikace, koníčky i zdraví. Nikdo vám nemůže poradit s tím, že je to tutovka.

Myslete ale na to, že dítě, které je v depresi, muselo pocítit diskomfort na domácí půdě. Právě tam začalo klíčit semínko nejistot a pochybností.

 

Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí a zkušeností.