Ložnice. Místo setkání. Sdílení. Tužeb. Sbližování. Popichování. Vážných hovorů. Hádek. Všeho, na co není během dne čas nebo ta správná atmosféra. Nedílná součást našich životů. Nebo je to jinak?

Dnes je dnes

Pohled do minulosti nebývá příjemným zážitkem, ale inspirace v historii může rozlousknout současné dění. A podobně je to i v případě oddělených ložnic. Ještě dvě stě let zpátky to byla běžná praxe. Společná postel muže a ženy byla nepřípustná. Nehledě na fakt, že spolu pár začal žít až po svatbě a po jiskření ve vztahu, který se uzavíral spíš z rozumu než z čisté lásky, byste pátrali marně. Pro jednu ložnici tedy nebyl důvod. Dnes je situace opačná. Čím více se partneři během noci vzdalují, tím zběsileji se bije na poplach. Krize, odloučení, rozvod, opovržení, nenávist. Je až s podivem, že jsme se nevědomky tak moc odloučili od toho, co bylo kdysi přirozené. Dá se společná postel považovat za barometr kvalitního vztahu? Nebo je to přežitek a tlak společnosti, kvůli kterým se vzdáváme nikdy nevyřčených benefitů?

Nezáleží na době, ale spíš na očekávání jednotlivce. Když se dočtete, že kontryhel pomáhá tlumit menstruační bolesti a brzká večeře usměrní cirkadiánní rytmus, pravděpodobně to zkusíte. S oddělenou ložnicí je to ale jiné. Nejde o zdraví ani o peníze, ale o vás samotné. O vztah, na kterém jste postavili většinu životních jistot. A je normální, že máte strach, protože sbalit si peřiny a „jít si lehnout vedle“ je rozhodnutí nad rozhodnutí.

Těžká volba

Když už se sami za sebe odhodláte, měli byste o tom dát vědět. Komu? No přece partnerovi. Právě pro něj to bude velká změna. A pravděpodobně bude chtít vysvětlení. To, že potřebujete více místa v posteli, ho zřejmě neuchlácholí. Všechny faktory, které vás k takové volbě dohnaly, přenese na svá vlastní bedra a vztahová krize nabere na obrátkách. Ložnice je totiž jedinečné místo – intimní, plné vzpomínek, citů, hádek, objetí. A zničehonic ho jedna část opouští. Je vůbec možné vzít si to jinak než osobně? Těžko. Možná budete mít tendence se obhájit, ale marně. Protějšek musí vychladnout sám, bez vaší pomoci.

Jak je to doopravdy?

Jsou oddělené ložnice ve skutečnosti jen odrazem krize? Ne. Naopak. Mohou být symbolem respektu, pochopení a důvěry. Ale to je – s prominutím – vyšší třídní a ne každý se dokáže ze spárů předsudků vymotat.

Jedno – často nepřekonatelné – pravidlo

Oddělené ložnice ale mají pochopitelně svá pravidla. Čas, který spolu partneři před spaním běžně trávili, mizí. A je třeba najít pro něj prostor jinde. Pokud se tak nestane, jen naplníte podstatu pochybností, že takové soužití je synonymem vztahové krize. Jak by spolu lidé mohli žít, když srazí čas ve dvou na nulu? Každý po svém. A pak jednou – když se mimořádně sejdete u večeře nebo u filmu – zjistíte, že žijete s člověkem, který je vám cizí. Zvykli jste si na svoje pohodlí a to, o co jste tak dravě bojovali, vás nebaví, nudí a otravuje. Zavřít se do vlastního světa a mít čas pro sebe – to chceme všichni. Každý den si proto musíte vyčlenit pár minut na to, abyste se propojili.

Deset minut před spaním stačí k tomu, abyste se vypovídali nebo jen tiše odpočívali v objetí. Nápomocné mohou být i rituály během dne, jako je pusa na rozloučenou, vzkaz ke svačině, poděkování za večeři, zavolání „jen tak“ nebo pohlazení po zádech. I to je dnes ale pro většinu lidí nad jejich síly. Možná spíte odděleně, ale stále je to váš partner, životní podpora, rozbuška vášně, nejlepší kamarád, zpovědnice, rodič.

Nemůžete vystát chrápání? Chcete si dlouho do noci číst nebo si zapnout generátor zvuků? Vstáváte brzy? Důvodů je snad tisíc. Ale oddělená ložnice bude vždycky počátkem krize, když v euforii ze stěhování zapomenete na to nejcennější, co máte. Na lásku – bláznivou a čerstvou i zralou a setrvačnou. Láska je. Překoná zrady. Opomenutí nikoliv.

 

Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí a zkušeností.