Je tu druhý díl minisérie „Na volné noze se svým já“ a já věřím, že vám i předchozí sdílení něco přineslo. Sepsala jsem opět pár dalších témat, s kterými jsem se potýkala na volné noze já sama a tipů, jak jsem se přes ně dostala.

Jak na volnou nohu – část 2

Je tu druhá část minisérie „Na volné noze se svým já.“ Na začátku té první jsem se podělila o stěžejní myšlenku, která vedla k sepsání článků. Teď už pojďme rovnou na to.

4)    Udělám to až… budu mít čas, dodělám tohle

Jeden z důvodů, proč jsem chtěla jít na volnou nohu, byl i ten, že jsem chtěla mít dost času na své zájmy.

Dojíždění do práce, byť se dá čas během cesty využít i k četbě, poslechu podcastů nebo studiu cizího jazyka, považuji pro sebe osobně za ztrátu času. Přesto mi chvíli trvalo, než si vnitřně sedlo ono zakořeněné přesvědčení, že je práce něčím důležitějším, než vlastní zájmy. Chvíli mi trvalo, než jsem se naučila zavřít notebook a jít si třeba číst, i když jsem měla v mailu práci, která „by přece mohla být hotová ještě dnes“ nebo si jít hned ráno tvořit z hlíny a neohlížet se na zakázky. A jak mi řekla kamarádka:

„Na týden jsem odjela, a když jsem se vrátila, zjistila jsem, že ta práce neutekla.“

Postupně mi došlo, že čas rozdělený na „práci“ a „hobby“ je pouhou iluzí. Že peníze vydělám především tím, že budu šťastná a budu sama se sebou v pohodě. Nikoli více hodinami strávenými u PC. Tím se dostávám k dalšímu bodu.

5)    Rozdělení volného času na práci a zábavu je iluze

Co si představíte pod pojmem „práce“? Většinou je to činnost, která nějakým způsobem generuje peníze. Tahle doba však přeje uvolnění, nacházení sebe sama, toho, co nám v životě dělá skutečně radost. I když půjdu zalévat záhonky, budu z toho mít upřímnou radost a budu se těšit, s kolika lidmi se podělím o vypěstované dýně, utvářím si tím v životě hojnost.

Na mně je, abych dělala to, co pro sebe cítím jako to pravé. Odkud ke mně přijde hojnost v podobě peněz už je na životě samém. Nejde o to čekat, až se vše stane samo a nic pro to neudělat. Naopak. Jde však o to poslouchat své nitro a udělat právě to, co v daný moment cítím.

Konat, když je to třeba a vyčkat, když cítím, že je lepší chvíli počkat.

6)    Pár tipů na závěr aneb co mi uniklo?

Neuniklo vám nic. Ke každému z nás proudí právě takové podněty, které zrovna potřebuje.

Práce na volné noze je pro mě velkou učitelkou v celkovém přístupu k práci nebo bych mohla říct k životu jako takovému. Souběžně se zjištěním, že je to pouze vize v mé hlavě, jsem si postupně uvědomila řadu přesvědčení, které jsem do sebe sama přijala, ať už od rodičů nebo většinové společnosti. Na závěr tedy pár myšlenek – žijete s nimi nebo už víte, že nejsou skutečné? Pro mě to bylo třeba:

„Teď jsem na volné noze – měla bych šetřit, dokud nebudu mít větší příjmy.“

„Teď se musím věnovat především podnikání, osobní život počká.“

„Začátky na volné noze jsou náročné, první měsíce budu mít málo peněz.“

Vše je jen a pouze v naší hlavě. Ani pro mě nebyly první měsíce na volné noze jednoduché. Šetřila jsem, měla menší příjmy a trávila u počítače značnou část svého času. Jen proto, abych se naučila, že to jde i jinak, s lehkostí.

 

Článek vznikl na základě vlastních zkušeností autorky.