S výrazem „atavismus“ se jistě někteří z vás již setkali. Nejčastěji se o něm hovoří v souvislosti s rozděláváním ohně a hleděním do něj. Právě tehdy by se v člověku měly probouzet ony atavistické pudy. Jedná se v podstatě o rysy našich dávných předků, které lze zpozorovat i v moderní době. Je to záležitost vývojová, která nás může ovlivňovat po zbytek života.

To, co nám zanechali předkové

Když se ponoříme hlouběji do významu slova „atavismus“, zjistíme, že se jedná o nevědomý pozůstatek dávné doby. Ten se může nečekaně vynořit v podobě chování či v rámci nějakých zvyklostí. Jde v jistém smyslu o návrat ke kořenům, ke kterým člověk tíhne už jen z evolučního hlediska. Není tedy divu, že někteří lidé si doslova libují při pobytu v přírodě a u táborového ohně by dokázali pobývat klidně i měsíce. U našich předků to bylo naprosto normální. Neměli žádné moderní výdobytky a museli spoléhat jen na přírodní zdroje, a především pak sami na sebe.

Atavistické sklony v nás žijí dál

Abychom více pochopili atavismus jako takový, je zapotřebí zapátrat v dávných dobách, kdy se člověk teprve začal vyvíjet. Je nesporné, že chování lidí v pravěku se do určité míry promítá i u moderní společnosti. Jen poněkud jiným způsobem. Začněme tedy od začátku a proberme si některé životní potřeby:

  • Jídlo: V dávných dobách se lidé stravovali čistě jen rostlinami, bobulemi a případně pak ovocem a zeleninou. Postupem času začali lovit i zvířata pro maso. Dnes již „lovit“ a „sbírat“ nemusíme, ale naše potřeba obstarávání obživy a střádání potravy je přirozeně aktivní. Bez jídla bychom zkrátka nemohli žít. I v tom je možné spatřovat atavismus. Zajímavostí také je, že tzv. paleolitická strava založená na mase, rybách, ovoci, zelenině, ořeších, semínkách či houbách je dle vědců i pro moderního člověka přínosná jako prevence civilizačních chorob.
  • Spánek: Za dob pravěku prý lidé spávali mnohem méně než moderní člověk. Co však dodnes zůstalo, je fakt, že ženy a děti chodívají spát častokrát mnohem dříve než muži. Ti bývali již za dob pravěkých vzhůru do pozdních nočních hodin a debatovali například u ohně. Ženy by se tedy nemusely divit, že jejich partneři tak často ponocují třeba u televizní obrazovky nebo debatují s kamarády na pivu. Jiná doba – jiné možnosti, ale velmi podobné chování.

Atavistické pudy se ovšem netýkají jen základních lidských potřeb, ale i chování v mezilidských vztazích. Pokud jim člověk dá volný průchod, mohou souviset se zvýšenou soutěživostí (obzvlášť mezi muži), hněvem, žárlivostí, omezenou schopností vcítit se do emocí druhého, a dokonce i škodolibostí. Je tedy nadmíru potřeba tyto doslova „zvířecí a prapůvodní“ sklony umět kočírovat, neboť nekontrolovaný atavismus může napáchat mnoho škod, které v moderní společnosti nejsou tolerovány.

Jak může atavismus pomoci v osobním rozvoji?

Člověk pravěký se choval spíše jako divoký živočich, který potřeboval přežít. Oproti tomu moderní člověk je již distingovaným tvorem, který je naučen společenským pravidlům a má za úkol integrovat se do společnosti. I přesto zůstává v některých lidech určitá divokost, nesvázanost, potřeba vystoupit z konvencí. A právě v tom hraje určitou roli onen atavismus. Každému z nás pomůže poukázat na lidskou podstatu, na to, co z nás činí lidi. Vrátit se aspoň na chvíli ke kořenům a zanechat moderních výdobytků, může být opravdu velmi osvobozující. Je ale zapotřebí udržet v tom jistou „zdravost“ a prospěšnost.

Vždyť mnozí lidé se dobrovolně nechávají zavřít do chatek bez elektřiny, kde byste jen těžko hledali telefonní signál nebo prostě táboří pod širákem, jako „za starých časů“. Snaží se rozvzpomenout si na svou pravěkou podstatu, kterou jim každý den ubírá hektická doba plná tlaku a požadavků.

A co vy, zkusíte alespoň jeden den bez technologií a všeho toho, co vám každý den usnadňuje život? Možná je to právě to, co pro svůj osobní rozvoj potřebujete.

 

Zdroj: osobní poznatky, inspirace: What is atavism? | GotQuestions.org