Realita. Zpravidla za ni považujeme vše, co sami vnímáme. Často je to dáno z velké části odlišnou kulturou, náboženstvím i prostředím, ve kterém žijeme. To vše si někdy vztahujeme k sobě a máme tendenci se v tom hledat.

Boty a oblečení, nic mi nechybí

Nepatřím mezi lidi, kteří by měli skříň plnou oblečení podle nejnovější módy, ale jako žena si ráda koupím něco nového na sebe a ano, nezřídka jdu ven každý den v něčem jiném.

Teď jsem se musela sbalit na několik měsíců do jednoho kufru. Spolu s kosmetikou, druhýma botama a vším ostatním mi zbylo místo na jedny kalhoty, tři trička, spodní prádlo, mikinu a věci na jógu. Plus oblečení, které jsem měla na sobě. Přiletěla jsem a zjistila, že jsem za sebou nechala kus reality z Česka, kterou vytvářel módní průmysl. Reality, která nebyla mou součástí, ale přesto se stala krásným příkladem za všechny ostatní momenty, které tu byly tolik jiné a za vše, co ze mne odpadlo.

Nová kultura, nové zvyky

Další kapitolou sama pro sebe byla nová kultura, ve které jsem se ocitla. Jako turista bych si toho sotva všimla, ale po rozhovorech s místními jsem zjistila, jak moc odlišná tahle země je. Před odletem jsem si o ní nepřečetla prakticky nic a po příletu jsem zjistila, že tu pro některé není prakticky možné jít na první rande do kavárny, pro vše jsou tu odlišná pravidla. Lidé se schází doma, v kavárnách sedí odděleně. Ven mohou jen páry. Jakkoli jsem později zjistila, že se to celé týká jen některých, konzervativních rodin. Hlavou mi běžel seznam všech očekávání a požadavků společnosti, ve které jsem vyrůstala. Realita se zdála být víc než proměnlivá. Uvědomila jsem si, kolik nesmyslných požadavků jsem kladla sama na sebe.

Hojnost, která přišla sama

Věděla jsem, že bude Makedonie o chlup levnější než Česko, ale teprve realita mne probudila. Zatím co u nás se dívám co a za kolik nakupuji, tady jsem si mohla koupit prakticky vše a denně jíst v luxusních restauracích. Pocházím z malého města, kde máme jen několik hospod, takže o to větší kontrast to byl.

Jiné byly i peníze. Nejmenší makedonská papírová bankovka odpovídá čtyřem korunám našich peněz, takže jsem měla peněženku neustále plnou bankovek. Mohla bych je nosit sepnuté sponkou. Působilo to, jako bych si za jedny peníze koupila peněz víc. Uvědomila jsem si, jak proměnlivá je hodnota peněz i hojnost sama. Měla jsem možnost hlouběji prožít, že je to skutečně jen energie, ať má zrovna podobu jakoukoli. Celý pobyt pro mne byl o ukotvení se v hojnosti a nacházení vlastní (sebe)hodnoty.

 

Autorka článku čerpala z vlastních zkušeností.