Asi všichni toužíme po tom, abychom byli zdraví, šťastní, měli dobré vztahy, práci a celkově byli zajištěni. Pak jsou tu ale přání, která nutně k životu nepotřebujeme, přesto máme pocit, že by nám jejich splnění pomohlo.
Tedy ne všichni to tak cítí, ale většina lidí není až tak uzemněnými realisty, kteří o ničem nesní, situace přijímají tak, jak přicházejí a touhy berou jako zbytečné, a především neužitečné ztrácení času.
Zbytek lidí se snaží stát nohama na zemi a nemít hlavu v oblacích stále. Ale občas ano. Občas ji tam prostě máme a toužíme po věcech, které nejsou možná až tak reálné. Často si přání neseme z dětství, třeba kluci, co se v dětství chtěli stát piloty letadla. V dospělosti je to pak touha, alespoň jednou zkusit vzlétnout. Ale někdy, např. kvůli oční vadě nebo jiné překážce, se tento sen naplnit nemůže. A tak je pokaždé zabolí u srdce, jsou-li v letadle jako pasažéři.
Ženy prý nejčastěji toužily být zpěvačkami, takže teď smutní u talentových soutěží, které dřív nebyly a šanci na úspěch měli jen vyvolení, ne prostí lidé z davu.
Filozof Erazim Kohák se domníval, že žádné přání, které je „dobré“, neškodí majiteli ani lidem okolo, není zanedbatelné. A ani dětská přání by se neměla brát na lehkou váhu a smát se jim nebo se za ně stydět. Pravdou je, že pokud si alespoň částečně a v malém měřítku splníme své touhy (nebo zjistíme, že vlastně nebylo o co stát), do života nám to vnese klid a notnou dávku spokojenosti.
Jenže to bohužel není tak jednoduché, jak se zdá. Dokonce to vypadá, že právě na cestě za svou touhou narážíme na nekonečné množství obtíží. Jak je překonat?
Po čem vlastně lidé nejčastěji touží?
Přání jsou různá – stejně tak jako lidé, kteří si přejí. Byly sestaveny jisté seznamy, ale vybíráme pro vás dvě hlavní touhy, které lidé mívají nejčastěji.
Zažít slávu
Ano, alespoň oněch pověstných 5 minut slávy. Říct něco do kamery, převzít nějakou cenu, vyslechnout potlesk, dostat se do povědomí veřejnosti. Vyniknout nad ostatními touží jak ti, kteří to v dětství zažili, tak lidé průměrní i outsideři, které nikdy nikdo za nic nepoplácal po rameni.
V současnosti se toto přání dá splnit poměrně snadno. Můžete natáčet, co se kolem vás děje, psát nejrůznější blogy, dávat na internet to, co vám dobře jde – například vaření je skvělé téma. Nikdy není pozdě zkusit hrát v amatérském divadelním souboru, začít zpívat ve sboru a postupně se vypracovat k nějakým sólům nebo si „jen“ zajít s přáteli na karaoke. Vaše chvíle i potlesk jsou tady!
Něco po sobě zanechat
Tato touha souvisí se samotnou podstatou našeho bytí. Ne nadarmo se odpradávna říká, že každý muž by měl postavit dům, zasadit strom a zplodit syna. Samozřejmě, toto vyjádření je pouze obrazné, holčičky a koupě bytu se počítají také. Zanechat po sobě stopu touží hlavně ti, komu se to dosud nepodařilo. Jenže, co a jak budovat, když nemáte peníze, čas a ani síly? Věřte, že takové zasazení stromu vás dokáže naplnit. Pozorovat sazeničky, jak rostou, starat se o ně a sledovat, když začnou být (stejně jako děti) vyšší než vy. Můžete po sobě zanechat celý kus lesa, stačí se připojit k organizaci, která se tímto tématem zabývá.
Nepodceňujte nehmotné hodnoty
Co třeba předčítání seniorům? Organizace kroužků pro děti i dospělé, pomoc zvířatům v útulku, předávání svých myšlenek, příspěvky na internetu nebo dokonce napsat knihu? Možností je hodně, je ale potřeba se důkladně zamyslet, co právě vám přinese pocit smysluplnosti vašeho života.
Zdroje :https://www.psychoweb.cz/psychologie/frankl-viktor-e-logoterapie-vule-ke-smyslu-noologie/,
