Bývaly doby, kdy se lidé za humna vypravovali jenom s ranečkem na zádech a buchtami od mámy. Žádný kompas, natož GPS. Co byste řekli na to, zkusit to také tak?

My vám poradíme, jak na takové dobrodružství s úspěchem.

Rozhlížejte se kolem sebe

Možná se vám zdá, že strom na náměstí roste divným způsobem. Začne to ale dávat smysl, když na tváři ucítíte sluneční světlo odrážející se od prosklené budovy na druhé straně náměstí.

Takhle logicky funguje v přírodě všechno, vše vám může dát nápovědu o tom, kde právě jste a kam jít. Pátrání po nápovědách by mělo začínat z co nejlepší pozice. To obvykle znamená, že si najdete nejvyšší vyhlídku. V létě z ní třeba poznáte jižní směr podle toho, že na něm dřív dozrává ovoce. Stejně tak prozradí směr pole s rozkvetlými rostlinami. Nejspíš uvidíte, jak se nejprve ukazují kvítka na jeho jižním konci. A také se tam dřív příroda zazelená.

Využijte své vnímání

Poznáte celkem jednoduše a bez kurzů víc, než si myslíte. Třeba nohy dobře rozeznají, jestli jste ušli kilometr nebo deset. Taky poznáte, kde bylo slunce, i když už zapadlo, stačí osahat velký kámen a zjistit, kde je teplejší. Pokud s sebou máte zvíře, pomůže vám odhadnout vzdálenost. Například polárník Scott si označoval trasy jako třeba: „dva poníkové pochody“.

Pavouci vám zase řeknou, odkud vítr fouká. Nikdy nesplétají své sítě proti větru, kde fouká nejčastěji.

Využijte svoje uši

Určitě víte, že slepí lidé využívají sluch mnohem víc než ti, kteří vidí. „Na svých kurzech žádám dobrovolníka, aby potichu kráčel s rukama za zády a zavřenýma očima ke zdi, dokud nebude mít pocit, že už je nepříjemně blízko,“ říká Tristan Gooley, jediný žijící člověk který sám překonal Atlantik na lodi i v letadle. Dodává: „Pak dobrovolníka požádám, aby udělal totéž, ale pořád si při tom zpíval lalalalala. Obvykle se dostane ke zdi blíž, nejméně o 30 centimetrů.“ Ozvěna se používá odpradávna: Navigátoři na moři určovali v mlze vzdálenost útesů podle toho, jak dlouhá byla ozvěna jejich hvízdnutí.

Využijte svůj nos

Ve srovnání se zvířaty máme sice čich spíše legrační, ale pořád funguje. Jednotlivé části města a ulice byste mohli poznat podle vůní, které se v nich linou. Jistě, úplně jinak voní cesta u nádraží a jinak tržiště. Zvláště v létě je to jasně patrné. V létě můžete také nosem najít v lese mýtinu, protože jak na ni svítí víc slunce, prohřívá se tam vegetace, a když foukne větřík, přinese k vám její silnější vůni.

Hledejte čistě svoje metody a nápady

Na různých místech na světě vás může oslovit něco jiného. Již zmiňovaný Tristan Gooley vzpomíná na rozhovor s kapitánkou, která mu radila, jak z Kanárských ostrovů přeplout s jachtou do Karibiku. „Jeď na jih, dokud ti neroztaje máslo a pak to stoč doprava,“ řekla mu naprosto vážně.

Zkrátka, čím bedlivěji budete pozorovat své okolí všemi smysly a všímat si jeho i velmi malých změn, tím snadněji najdete vodítka pro informace o tom, kde jste a kam směřovat.

Jak byste se postavili k takové výzvě?

 

Zdroj inspirace: Kreativ speciál, VLTAVA LABE MÉDIA a.s., 2019