Každý člověk má svou minulost. Ta tvoří vzpomínky na dětství, dospívání a ranou dospělost. Ve všech těchto úsecích života prožíváme jak pozitivní, tak i negativní emoce. Některé zkušenosti jsou však velmi bolestné, tudíž je potřebujeme pustit, abychom mohli jít na své životní cestě dál. Může se jednat například o náhlé úmrtí člena rodiny, ztrátu partnera, nebo rozchod a rozvod. Jsou to většinou velmi traumatizující události, které nás jakoby pronásledují. Jak zavřít dveře za tím, co se stalo?

Najděte si koníček, který bude vaším ventilem

I když se vám v minulosti přihodilo něco velmi tíživého, není dobré se v tom utápět. Přirozený proces smiřování či truchlení je nutné prožít, nikoliv v něm zabřednout. S procesem odpoutávání se od minulosti vám tak skvěle pomůže jakýkoliv koníček. Můžete třeba začít běhat, cvičit jógu, malovat, nebo si psát deník. Perfektně se tak zaměstnáte a vaše myšlenky nebudou bloudit neznámo kam. Kromě jiného si rovněž „vyčistíte hlavu“. Ponořením do nového koníčku ztratíte pojem o čase a zapomenete na všechny starosti kolem.

Zkuste pojmenovat to, co cítíte

Velmi častou reakcí na bolestné prožitky v minulosti je potlačování emocí anebo jejich bagatelizace. Abyste se oprostili od toho, co se vám stalo, musíte o tom začít mluvit nahlas a zřetelně. Pojmenujte své emoce, ať už jsou jakékoliv. O svých pocitech si promluvte například s dobrým přítelem/přítelkyní nebo s někým z rodiny. Navštívit samozřejmě můžete i psychologa nebo kouče. Odborník vás může nasměrovat tam, kde potřebujete být. Pokud nezačnete řešit své vnitřní pohnutky a potlačíte je, později se mohou vynořit jako nechtění kostlivci ve skříni. Nenechte se děsit nemilými vzpomínkami a pusťte je. Je třeba je uchopit, pochopit a nechat jít.

Začněte se vnímat jako plnohodnotná bytost a spusťte proces odpuštění

Dopustili se na vás ostatní nějakého příkoří, kvůli kterému máte pocity méněcennosti? Nechte to prostě být a jděte dál. Nemá smysl se nořit do vod agrese a vzteku. To ublíží jen a jen vám samotným. Nastartujte proces odpuštění, seč je to těžké a začněte na sebe nahlížet plnohodnotně. Jste lidská bytost, která si zaslouží jen to nejlepší. Neodpírejte si lásku a radost. Všude kolem je jí požehnaně, stačí jen otevřít srdce a oči. Když se necháte neustále pronásledovat minulostí, nikdy nezačnete stoprocentně žít podle vlastních představ. Můžete cokoliv, zkuste to. Udělejte přesně to, čeho se nejvíc bojíte: postavte se před zrcadlo a nahlédněte na sebe jako na mimořádného člověka. Neustupujte urputné a bolestné minulosti ani na krok.

Pokud to situace vyžaduje, nevyjasněné záležitosti z minulosti uzavřete osobně

Někdy může situace z minulosti vyžadovat uzavření z vaší strany. To znamená, že se musíte problému postavit čelem a neuhýbat. Ač se s dotyčným člověkem nechcete setkat, měli byste to udělat a říct naplno, co si myslíte. Není třeba se hádat, jen ventilujte své pocity, které jste celou dobu skrývali. Možná tak pomůžete druhému také uzavřít nevyjasněné záležitosti. Řešení tak nastolíte pro oba. Připravte se ovšem na to, že osobní konfrontace může vyvolat nepříjemné vzpomínky. Držte se a nepodléhejte nostalgii ani jiným lítostivým pohnutkám. A především se neobviňujte a neútočte na protistranu. Tento akt je v procesu odpoutání se od minulosti asi tím nejtěžším a vyžaduje mnoho sil.

Žijte a neohlížejte se zpět

Můžete si být jistí, že nostalgická nálada vás čas od času přepadne, a i vzpomínky se objeví ve vaší mysli. Nebojte se toho. Přijměte tento okamžik a zároveň jej nechte plynule odejít. Síla asociace je neúprosná a nevyvolá jen libé zážitky z minulosti, ale i ty nelibé. Když se vám tedy bude chtít plakat, plačte. Váš očistný proces pokračuje. A nakonec myslete na to, že byste měli naplno žít. Vědomě se neohlížejte zpět, dívejte se vstříc krásné budoucnosti a přítomnost sdílejte s někým, koho milujete. Vše ostatní je pak nepodstatné. Čas začnete vnímat zcela odlišným způsobem a minulost se stane jen prchavou mlhou kdesi v dáli.

Autorka se témata dlouhodobě zabývá a čerpá ze svých vlastních zkušeností.