Neštovice patří k dětem, revma zase starším ročníkům. Vždycky to tak bylo. Doba se ale mění a na jedné straně můžete vidět babičku v květovaném šátku a s kůží posetou rudými flíčky nebo dítě trpící při každém pohybu a s oteklými klouby. Svět naruby.
Staří versus mladí
Ještě než začnete uvažovat nad tím, co by za tím vším mohlo stát, je třeba zhodnotit, že možnosti odhalení revmatu u dětí jsou minimální. V rámci České republiky se na tento zdravotní problém specializuje jen dvanáct lékařů. A to je – přiznejme si to bez přikrášlování – zoufale málo. Zatímco stav odborníků zůstává stejný, počet malých pacientů strmě stoupá. Revma totiž není nemocí stáří. Už dávno ne. Nebo lépe – nikdy tomu tak nebylo. Společnost si to tak uzpůsobila a u dětí takovou souvislost ani nehledala. Příznaky se totiž liší podle věku a jen málokdo nesourodé dílky puzzlí pospojoval správně.
Neustále v pohybu
Na jedné straně je fakt, že děti leniví, spoustu času tráví doma, zírají do monituru a fyzické aktivitě se spíš jen vysmívají. Ano, taková je doba. Ale pak je tu značná část těch, co se na chvilku nezastaví, skok přes zábradlí, kotrmelec na posteli, vyšplhat na strom. I ve škole mívají pohybu dost. Samé dřepy a výpady. O víkendech výlety na kole a výšlapy na kopec za město. Je úplně jedno, jaký má dítě vztah k pohybu. Revma může potkat „střely“ i malé povaleče. A to už i v kojeneckém věku, kdy se poprvé vzepře na dlaních a pomalu se při pasení koníků rozhlíží kolem sebe. Tady by o artritidě rozmýšlel opravdu málokdo. Není se čemu divit, že diagnóza se neodhaluje za pět minut dvanáct, ale spíš se čtvrhodinovým zpožděním, kdy jsou na těle viditelné hluboké šrámy a náprava nejistá.
Revma v novém kabátku
Zapomeňte na potíže, které provází padesátiletého pacienta, revma si brousí zuby i na děti a způsobuje jim problémy, které se dají spojit s celou řadou jiných nemocí. Je skryté, inkognito a do poslední chvíle se zdráhá prozradit, čím dítě trápí. Právě to je kámen úrazu diagnózy. Když si dítě stěžuje na bolest ucha, polehává jen na jedné straně, přidají se horečky a při kontrole na ORL je bubínek těsně před prasknutím, je jasné, že jde o zánět. Revma se ale do poslední chvíle zdráhá prozradit, s kým máte tu čest. Podlé.
Mohlo by se zdát, že se nemůžete bránit. Pravda. Existuje jen jeden způsob, jak se tomuto víceméně doživotnímu omezení bránit a identifikovat ho hned v začátku – počítat s ním. Nezaškatulkovat revma mezi stařecké potíže a mít na paměti, že nemá cílovou skupinu, ale útočí plošně bez ohledu na pohlaví, věk nebo roztomilost. Varování je důrazné, revma totiž v drtivé většině případů vede k plné invaliditě a mnohým omezením v běžném životě, kdy se člověk bez pomoci druhých téměř neobejde.
Umně skrytá diagnóza
Do značné míry může za revma genetika, ale nejčastější příčinou je chybná reakce imunitního systému na boj s běžnou infekcí. Bakterie a viry, které mají v organismu volnost bez kontroly, zaútočí na chrupavky, šlachy, kosti a vazy a problém je na světě.
Jakmile se tato nemoc dostane do těla, vypudit jí nelze. A tak začíná kolečko kloubních otoků, úporných bolestí hlavy, trávicích potíží, kožních vyrážek, očních komplikací, mozkových změn a srdečních problémů vedoucích až k infarktu. Kloubní opotřebení je minimální. To není u dětí na pořadu dne. To ale neznamená, že děti nesužuje bolest. S nadsázkou by se dalo říct, že zatímco u starších lidí se vše točí jen kolem pohybu, malí pacienti se potýkají s kompletním balíčkem neduhů, které jim ztěžují život a paralyzují je pnutím a bolením. A to nesmíme zapomínat ani na růstové odchylky, kdy centimetry do výšky téměř nepřibývají. Těžko soudit, která komplikace je horší.
Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí problematiky.