Zima venku a zima na těle. Dvě naprosto odlišné věci, které spolu vůbec nesouvisí. Ano, v lednu budete mít ťapky zkřehlé a promrzlé, ale co když vás vodníkova chodidla trápí i uprostřed parného léta?

Mimo standard

Doba se mění a od umělých vláken, ve kterých se po lehčím výšlapu do kopce budete koupat v potu, se lidé čím dál častěji obracejí k přírodním materiálům, jako je čistá bavlna, len, merino nebo vlna. Je to fajn. Na jedné straně drahé, na druhé eko, udržitelné, nadčasové a při správné péči skoro věčné. Ani ponožky z alpaky vás ale nespasí, když termoregulační systém neodvádí svoji práci a tělo volá o pomoc. Ledabylá rada „tak si vem ponožky, od nohou je vždycky nejvíc zima“ ale nemusí být účinná. Jak to? Chlad totiž není v takovém případě povrchová záležitost, ale vychází zevnitř, z masa a cévního systému. A s tím nic moc udělat nejde.

Ponožkami a hřejivými mastičkami, pravidelnými masážemi a koupelemi nic nezkazíte, ale návštěvě lékaře se nevyhnete. Přírodní léčba už bývá příliš krátká na to, abyste se potíží zbavili svépomocí. Nejde o chlad na kůži, který zaženete kontaktem s něčím teplým. Nohy i ruce jsou mrtvolně ledové, jako by v nich netepal život. Teplotní rozdíl oproti zbytku těla cítíte při každém kroku, může vás to rušit při práci, stydíte se potřást pravicí na pozdrav. V noci se přitulíte a partner se radši odtáhne. Chcete dítě pohladit po zádech a ono se zatřepe zimou. Takový stav nemůže trvat věčně, je třeba zásahu odborníka.

Kam jít?

Největší problém je v tom, že kolem studených ťapek se potlouká spousta předsudků, které bohužel svazují i mnohé lékaře. Proč brát tabletky, když ponožky jsou bez vedlejších účinků. Proč marnit čas lékaře, když si doma můžete zalézt pod deku a upíjet bylinkový čaj? Proč se zaobírat malichernostmi, když svět svírají mnohem palčivější problémy? Bude těžké probít se a hodit za hlavu hloupé poznámky. Vy sami ale nejlíp víte, že už komplikace překročily únosnou mez.

Jako první vaše cesta povede k praktikovi. Ten vám změří tlak, proklepne srdce a zeptá se na vaše návyky – ty dobré i zlé. A budete-li neústupní, pošle vás ke kolegům, kteří vykouzlí o něco detailnější diagnózu. Nenechte se odradit. Vnímání chladu je – stejně jako u bolesti – u každého člověka jiné. Pokud máte pocit, že už se to nedá snést nebo to ukazuje na jiné a závažnější potíže, musíte se dopátrat výsledku. Proč? Protože výše zmíněný chlad může být projevem počáteční fáze cukrovky, slabých cév a  žil, neuropatie v končetinách nebo chronicky nízkého tlaku. A to už jsou diagnózy, nad kterými se nemává rukou.

Jednou z nejčastějších příčin, proč vám ruce a nohy mrznou, je nedostatečné prokrvení. A pozor, může jít klidně jen o jeden „kus“, nejde totiž o párové potíže, kdy se komplikace objeví na levé i pravé noze. Teď jsou v tom samy za sebe.

Diagnóza na papíře

Je to tu. Překonali jste byrokratické kolečko po nemocnici a dopátrali jste se k tomu, co za obtížemi stojí. Na jedné straně můžete propadat strachu, protože většinou nejde o nic, co samo odezní, na druhou stranu pocítíte úlevu. V drtivé většině případů je výsledkem chatrný stav cévního systému. Napadá vás jistě spousta otázek, ale tři dominují:

  • Co jsme podcenili?
  • Jak to můžeme napravit?
  • Bude někdy líp?

Odpovědi jsou dost na levačku. Nic, nijak a nikdy. Jen série vyšetření, profukování cév, zdravý jídelníček, spousta pohybu a respektování vlastního těla. Musíte tělo rozhicovat, aby se cévy rozšířily a mohla v nich proudit krev. To ale není pro každého. Po letech chladu mohou být cévy slabé a neschopné ustát tlak. Nezbývá než to přijmout, nakoupit si teplé ponožky a maximálně naslouchat tělu, jak reaguje na podněty zvenčí.

 

Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí a zkušeností.