Každý den, každé tři hodiny. Jídlo. Rozmanité, barevné, zdravé a krásně naaranžované. Nenechte se vysmát. Takhle to většinou není. Ale mohlo by. Flexitariánství se totiž umí přizpůsobit. Vám i cenám letícím nahoru.

Hodně, nic nebo tak akorát?

Ne každý jí zdravě. Ne každý si to může dovolit. Ještě pár let zpátky měli lidé za to, že všechny ty nóbl potraviny – avokáda, oleje z vlašských ořechů, veganské sýry, manga, kozí tvarohy, sušené šunky a křepelčí vejce – jsou výsadou bohatých. Teď už je to všechno jedno. Podražila úplně každá položka v obchodě. Mouka, cukr, rohlík, mléko i uzeniny. „Velká pětka“. Není divu, že lidé hledají způsob, jak z téhle nepříjemné situace vykličkovat bez úhony. Vzpomínáte na dobu, kdy jste si z výplaty vyčlenili rovných pět tisíc, nakrmili čtyřčlennou rodinu, doma vám to přetékalo sladkostmi a slanými lahůdkami a netrápilo vás, když jste našli shnilou papriku a moučné jablko? To byly časy.

Kde jsou ty k prasknutí narvané nákupní košíky? Kde jsou ty dlouhé účtenky, které by si mohl Obelix omotat kolem pasu? Kde jsou ty dlouhé večery s oříšky a sýrovými pomazánkami? Pryč. Nenávratně pryč. Máte dvě možnosti. Zaskuhrat si nad současnou situací, svěsit koutky a smutně pokukovat po všech těch dobrotách. Nebo na to jít jinak a najít se ve flexitariánství.

Jak to všechno vzniklo?

Americká dietoložka Dawn Jackson Blatner chtěla za každou cenu zpropagovat výhody vegetariánství, ale na druhou stranu si moc dobře uvědomovala, že živočišné produkty si spousta lidí nedokáže odepřít. A tak nastavila stravovací pravidla tak, aby se najedli všichni.

Je s podivem, kolik lidí se na flexitariánství podařilo nalákat. Ono s myšlenkou absence masa si pohrává každý druhý, ale jen málokdo to dokáže aplikovat na vlastní život. Je to přeci jen velký krok a změna nejen pro životní styl, ale především pro střeva. A tak varianta, kdy zůstanete v půli cesty, pár dní si hrajete na ryzí zdraví a pak párkrát zhřešíte šťavnatým steakem nebo rybími filetami, představuje snesitelný způsob, jak podpořit zdraví a zároveň se nehnat do extrémů.

Úspora na dohled

Flexitariánství má ale i o něco temnější (a možná i cyničtější) podtext. V době, kdy se ceny ženou vzhůru a ne a ne se zastavit, se hodí každý tip, díky kterému ušetříte. Vyměnit vanu za sprchový kout, vařit více pokrmů najednou a troubu zbytečně nepředehřívat, dát šanci second handům a látkovým panelům, které ozdobí starší trička a mikiny, mírnit se ve větrání a místo polotovarů se pustit do domácí výroby. Každý s drahotou bojuje po svém. Ale nutno dodat, že změny na talíři patří k těm, které vám ušetří opravdu hodně peněz. Většinou v řádu tisíců měsíčně.

A právě tady přichází na scénu flexitariánství. Maso na účtence bylo vždycky nejdražší, ale jen málokdy se prsní řízky vyšplhaly nad dvě stovky za kilo a hovězí na dvojnásobek. Už i krůtí játra na sobě nesou trojciferné číslo. Není divu, že lidé postupně seškrtávají položky, které jsou nad jejich finančními možnostmi. A dopřávají si je jen svátečně.

Je tedy tento způsob stravování na míru tomu, co se kolem nás děje? Jako když pět let čekáte na zásnubní prsten a když už pomalu lámete hůl a smiřujete se s tím, že vás partner si na pevné svazky nepotrpí, konečně poklekne. Lusknete prsty a řešení se objeví. Flexitariánství. Otázkou zůstává, jestli je v první řadě zdraví a pak až úspora nebo nejdřív naditější konto a až potom – jakožto milý bonus – spokojená střeva, protože to s živočišnými produkty konečně nepřeháníte. Je to chvíli tak a pak zase jinak. Jako se vším. Každý ať se uchlácholí jinými argumenty, které mu udělají dobře na duši.

Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí a zkušeností.