Každý člověk se se stárnutím srovnává po svém. Internetem sice kolují různé poučky, jak životní přelom ustát se ctí, ale nikdo nemůže předem odhadnout, jakou silou na něj břímě další dekády, kdy začnou prokřupávat kyčle a vypadávat paměť, dopadne. Která „kategorie” je ten nejlákavější terč ze všech?

Poslední dobou se mluví o důchodových reformách, o podpoře seniorů, o valorizacích, o důstojném stáří, o šikaně těch nejstarších, o sklonku života, zdravotní péči a rodinných vztazích. Jako by to finále mělo najednou o něco větší váhu. Bůh ví, co za tím stojí. Možná politická agitace, možná černé svědomí. Na tom nesejde. Nezáleží na věku odchodu do důchodu. Pětašedesát, osmašedesát nebo stodvanáct. To nejdůležitější číslo je totiž mnohem nižší. 52!

Nenápadné, nudné a uprostřed ničeho. Opak je pravdou. Tohle číslo v sobě ukrývá mnoho tajemství. A většina je bohužel negativních.

Nová role

Aktuálně je průměrný věk prvorodiček lehce pod třicátým rokem (přesně 29.6). Třicet let zpátky ale bylo číslo zhruba o šest stupínků nižší. Pokud tedy dobře počítáte, dostanete se k číslu padesátdva. Zatímco žena slaví další narozeniny, její dcera rodí. A s ní i další babička. Role, kterou si zamilujete. Role, která vám vlije energii do žil. Role, které dáte všechen svůj čas.

Každá žena si chce novou úlohu užít naplno a investovat do ní všechno úsilí i radost. Jde přece o vlastní dítě, které prožívá jedno z nejkrásnějších období v životě. Jde i o ten malý uzlíček lásky, který byste nejradši umačkala štěstím. A je pochopitelné, že chcete být u toho, sdílet a nasávat tu bezelstnou radost z bytí. Ale jak, když vám zaměstnavatel klepe na rameno a čeká výkon srovnatelný s dekádou nazpátek? Je naprosto normální, že ženy v této přelomové chvíli upřednostní vlastní rodinu a práci odsunou na druhou kolej. Naštěstí jen dočasně.

Fyzické změny

Každá žena – nenasměrují-li jinak zdravotní potíže – projde menopauzou. Můžete cvičit pilates, být aktivní v posteli, najít si mladšího partnera, mít otevřenou mysl, obarvit si vlasy a prolévat se kontryhelem, který účinně brojí proti všem hormonálním ohňostrojům v těle ženy, ale přechodu nezabráníte. Jde o přirozený proces, který ke stárnutí a „zakonzervování” patří. V průměru se s ním ženy potýkají právě dva roky po padesátce.

Kouzlo je pryč

Nemá smysl si nic nalhávat. Po padesátých narozeninách klesá množství kolagenu, energie, vlasový pigment i svalová hmota, sebevědomí a většinou i pracovní výkon a vůle přistoupit na kompromis nebo naopak vyjít z komfortní a zajeté zóny. Přirozené kouzlo, na které jste se mohly spolehnout a vždy vám pomohlo vybruslit z každé ošemetné situace, je fuč. Nepomáhá tomu ani úzkost způsobená novou rolí babičky nebo návaly horka, váhové výkyvy a emoční propady ovlivněné menopauzou. Je to jako boj s větrnými mlýny.

Zaměstnavatel v akci

Všech proměn si nevšímá jen vaše blízké okolí, jako děti, manžel a přátelé, ale především zaměstnavatel. Vždyť i s ním trávíte značnou část dne. A tak se – trvá-li vaše rozkolísání příliš dlouho – stanete terčem jeho nelítostných výpadů.

Že jste nepotřebná, postarší, nevýkonná, nepřizpůsobivá, pomalá, nereprezentativní, neprogresivní, náročná na peníze i pohodlí. V dobré víře se snaží situaci zmírnit a prohodí něco jako “užijte si vnoučátka”. Tím vám ale zasadí konečnou ránu do zad. Podlamují se vám kolena, hlava se motá, jste jako v mrákotách, potíte se (bůhví z čeho) a po tvářích se koulejí slzy a přes spánky se svezlo pár kapek potu ze vzteku. A tak se ve svých dvaapadesáti stáváte pátým kolem u vozu a všechno, co na začátku vypadalo jako ryzí štěstí, se proměnilo v rutinu, špínu a zmar.

Nadšení z vnoučat se proměnilo v pravidelné víkendové hlídání a vaření zásob pro mladé rodiče, konec menstruace je vykoupený deseti kilogramy navíc a úzkostmi z budoucnosti a do práce chodíte jen z povinnosti a pro pár drobných.

Síla člověka je ale v neutuchající snaze změnit směr osudu. Tak směle do toho.

 

Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí a zkušeností.