Děti. Milované, zahrnované láskou. Jak ale přibývají svíčky na narozeninovém dortu, objeví se první negativní emoce a reakce zvenčí, které způsobí hluboké šrámy na duši. Výsměch bolí. Můžete jako rodič prvním dětským slzičkám zabránit?

Do vínku lásku

Nemá smysl diskutovat o tom, čeho se dětem dostává po hrstech. Lásky. V jakékoli podobě. V podobě hraček, objetí, společného spaní nebo času, legrace, rodinných tradic. Je mnoho podob a každý člověk ji vnímá jinak. Dítě ji ale bezpečně pozná a nasává ji jako houba. I současné výchovné postupy staví na lásce, na respektu, na pochopení. Umíte si ale představit ten šok, když se před dítě postaví ostřílený vrstevník a bez skrupulí rozjede výsměšnou jízdu?

Zmatení a palčivá bolest přímo u srdce. Tak hluboko do dětské duše se ještě nikdo nedostal. Bez varování, bez ptaní.

Taková zkušenost nezůstane bez odezvy. Bohužel neverbální. Dítě bude přemítat o tom, co udělalo špatně, čím se zprotivilo nebo provinilo, jak to může napravit a kdy ho čeká další skalp. Uzavře se do sebe, najde si tmavý kout, může být citlivější na zvýšený hlas nebo ruch z ulice, k lidem se otočí zády, začne se stranit kolektivu, objeví se noční pomočování, můry, děsy a hysterie.

Hurá do boje

Poznáte, že se s vaším dítětem něco děje. Někdy se vám i samo svěří. A tak hned nasazujete přilbu a prsní plát, do ruky berete meč a chystáte se na odvážnou cestu. Váš uzlíček lásky dostal od života první políček a vy to nehodláte přejít bez povšimnutí. S čistou hlavou vraťte brnění na své místo a imaginárního koně „zaparkujte“ zpátky do stáje.

Děti totiž potřebují něco mnohem úplně jiného. Ale nebojte. Situací, které vyžádají osobní konfrontaci, si jako rodič užijete dosyta.

Výsměch v akci

Jakmile se dítě stane součástí kolektivu, nevyhne se srovnávání. Začne to vychvalováním ponožek s jednorožcem a skončí surovým vysmíváním, kdy se mohou jízlivé poznámky podepsat na duševním vývoji a životě v dospělosti.

  • Mám svetr s jednorožcem. (A ty ne.)
  • Mám nový telefon. (A ty ne.)
  • Mám mušličky z Malediv. (A ty ne.)
  • Mám vlastní pokojíček. (A ty ne.)
  • Mám hubenou mámu. (A ty ne.)
  • Mám bohatší rodiče. (A ty ne.)
  • Mám sourozence. (A ty ne.)

Nenechte se zmást věkem. I velmi malé děti jsou poměrně zákeřné a ví, jak silně zasáhnout a útoky stupňovat. Je až s podivem, že to dělají vědomě s cílem ponížit druhé a sobě ulevit. Jako by to byl přirozený reflex. Výsměch. Totální odpornost, která v člověku začne klíčit dřív než první přátelství.

Vítězné tažení

Spousta rodičů vůbec netuší, jak se v takové situaci zachovat. A tak bez hlubšího zamyšlení nahází na protivníka špínu.

To může jednorázově zafungovat – je to lump, nemá tak krásnou dřevěnou železnici, spoustu knih a vlastně (v případě rozvodu) i čtyři rodiče. Ano, i do takových absurdností se občas zachází. A to jen kvůli tomu, abyste svoje dítě ochránili před negativní vlnou.

Možná, že se v začátku vyplatí vykřesat z dítěte všechnu dravost, aby se samo lépe popralo s takovými narážkami, aby nemělo hned slzy v očích. Ale zlo bude vždycky plodit jenom zlo. Ta pravá síla je uvnitř každého člověka – schovaná a jen pro nás. Není třeba dávat ji najevo skrz urážky a zaťaté pěstičky.

Na druhou stranu je pochopitelné, že když rodič vidí svoje dítě v nesnázích, smutné a roztřesené, zasáhne. Bez rozmyslu, jakkoliv, jen aby dal protistraně co proto.

Sázka na jistotu?

Vnuknout dítěti myšlenku, že ti, kteří se vysmívají, jsou hloupí a nezralí, je sice pravdivá, ale dětem (a jejich vnímání) spíš ublíží. Musíte v těch malých a nepopsaných dušičkách podpořit pocit, že jsou samy za sebe, že si každý může „blekotat“ to svoje. Musíte posílit kouzlo rodiny, semknout se, věřit tomu, co máte a co budujete, kam směřujete, čemu věříte. Co na tom, že vám pane říká stará Škodovka. Když je to vaše srdcovka a chováte se k ní s úctou, natře i Mercedesu. Život není o penězích, ale o přístupu.

 

Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních vědomostí a zkušeností.