Jste raději sami se sebou, ničím a nikým nerušeni, zachumlaní do peřiny s šálkem kávy a dumáte nad životem? Možná i vás samotářský styl uchvátil. Samota si našla zejména mezi mladými lidmi pevné místo. Rozhodně nemá nic společného s osamělostí. Jedinci, kteří samotářství preferují, nejsou osamělí. Zpravidla mají kolem sebe celou řadu přátel, známých a rodinných příslušníků. Lépe jim je ale tehdy, když se od ostatních vzdálí. Mají rádi, jak se říká svůj klid. Jaké pohnutky k takovému životu vlastně vedou?

Když je duše raněná a schovává se před světem

K samotářství nebo také k singl životu se uchylují velmi často lidé, které někdo trpce ranil. Může jít jak o zklamání v lásce, tak i zhrzené přátelství. Před okolním světem se tak dotyčný podvědomě ukryje ve své vlastní „bublině“. Raději pobývá v útočišti známém a bezpečném, což je samozřejmě domov. Existují však i lidé, kteří se po náročné životní situaci odhodlají k samotářskému cestování. Na cesty si sbalí jen batoh, nasadí ho na záda a putují křížem krážem mnoha zeměmi na vlastní pěst. A k tomu všemu nikoho nepotřebují. Zdá se, že ať už bolavá a raněná duše volá po čemkoliv, samota ji může podstatně očistit a ve výsledku i ozdravit. Je to jakési období soukromého „truchlení“.

Setkání se svým vlastním stínem

Být sám má neuvěřitelně silnou moc a zároveň se niterně dotýká vaší osobní podstaty. Doslova se setkáte se svým vlastním stínem, který je potřeba překročit. Když se vám to podaří, vaše mysl i tělo budou v dokonalé harmonii. Mnozí lidé se bojí samoty, protože je straší jejich vlastní „démoni“. Ne nadarmo se meditující mniši občas uchylují k naprostému samotářství. Proces očištění totiž vyžaduje plné soustředění a ponoření do podvědomí. Jedině sami se sebou toho docílíte. V případě, že pobýváte v přítomnosti jiných lidí, jejich energie vás určitým způsobem ovlivňují a vaše koncentrace tak klesá. Samota je tedy přínosná, ale někdy i dosti bolestná a málo kdo ji ustojí.

Dobrovolná samota je fajn

Samotářství dobrovolné a plně vědomé se pak stává životní cestou a mantrou. Když si sami zvolíte žít singl, nebo se oprostíte od společnosti na dlouhý čas, může to být vlastně neskutečně příjemné a osvobozující. Musíte ale přijmout ten pocit volnosti, který vám samota nabízí. Užít si ji naplno znamená odevzdat se jí. O samotě si začněte uvědomovat celou řadu věcí, a nakonec si srovnáte i své chaotické myšlenky. Všechno do sebe začne tak nějak zapadat, jako dílky do puzzle. Samotářství může kromě jiného poskytnout odpovědi na ty nezáludnější otázky ve vašem podvědomí.

Samotářství a negativní dopady na psychiku

Někteří odborníci tvrdí, že samotářství může negativně ovlivňovat psychiku člověka. Především pak v případech, kdy je samota nedobrovolná. Existuje však taková? Vždyť lidí je na planetě Zemi tolik a když se jimi chceme obklopit, je to možné. Ve výsledku tu jde spíš o to, že se nechceme cítit opuštění. Máme potřebu být milovaní, i když bydlíme sami. Pakliže na to začneme nahlížet tímto způsobem, mohou se negativní dopady samoty dostavit v podobě úzkostí a depresí. Ohroženou skupinou obyvatel jsou v tomto ohledu zejména senioři. Nezapomeňte tedy na svou babičku, prababičku, dědečka, nebo pradědečka a alespoň jim zavolejte. Tak se jejich pocit samoty rozplyne neznámo kam a zase se budou cítit potřební a milovaní.

Autorka se tématem dlouhodobě zabývá a čerpá ze svých zkušeností.