Je to vaše všechno. Středobod vesmíru. Milujete ho a chráníte, pečujete o něj. Sedm dní v týdnu, týden za týdnem. Čas ale utíká rychle a tento stav nebetyčné lásky a podpory se může velmi snadno proměnit ve vztah toxický, který už nikdy nestihnete opravit. Co s tím?

Dýchala byste za něj, uhladila každou cestu…

Děti jsou dokonalé. Jsou to nepopsané listy a právě rodiče začínají tvořit jejich příběh, provázejí je životem, ukazují jim to dobré i zlé, emoce, krásy i prohry. Nebo ne? Ne! Čím dál více rodičů totiž žije v přesvědčení, že děti by měly vyrůstat ve slepé blaženosti a přesvědčení, že na světě není ani špetička nespravedlnosti. A pak se diví.

Diví se tomu, jak je jejich dítě najednou hubaté, jak nezvládá záchvaty vzteku, nechce se dělit o hračky, plive, odmítá, nepřijímá kompromisy a co hůř – to všechno si poctivě trénuje na svých nejbližších, na mámě a tátovi. Na lidech, kteří mu podřídili svůj život a dali mu lásku, pochopení, respekt, volnost, čas. Ono dítě, které nemá hranice, propadne strachu a nedokáže rozlišit, co je ještě v pohodě a co už je za hranou. A zlobí a vyvádí a za onou pomyslnou čarou je víc než často.

Tak trochu moderní výchova

Respektující výchova, kamarádská výchova, sluníčková, usměvavá, bez pohlavků, trestů a zvýšeného hlasu. Ano, některé aspekty nemají ve vztahu mezi rodičem a dítětem opravdu co dělat. A dokonce je více než žádoucí vést prcka tak, aby se učil pokoře, pochopení, emocím, lásce a dělbě. Aby si byl vědom prostoru, svobody a jedinečnosti. Má to ale jeden velký háček.

Někteří rodiče stále jen omlouvají. Své dítko omlouvají před okolím i sami před sebou. A to je pochopitelně špatně. To je přímá cesta do pekla, odkud není návratu. Dítě, které má za zády rodiče – a ví to a spoléhá se na to, nikdy nenastaví lokty, aby si cestu proklestilo samo. Zároveň ale neskloní hlavu a nepřizná chybu, protože rodič za něj vždycky všechno uhladí.

Datum expirace

Říká se, že do tří let by dítě mělo být mazlíčkem, do deseti pomocníkem a pak pobočníkem. Co to znamená? Do nástupu do školky (klasicky kolem tří let) je dítě jen vaše. Travte spolu všechen volný čas, ale zároveň nastavujete pravidla ohledně pravidelného úklidu hraček, dojídání, klidného odchodu ze hřiště nebo ukládání se ke spánku.

To jsou předpoklady pro nástup do prvního školského zařízení. Pak se ale situace mění. Skládat kostky do krabice po pětiletém dítěti by bylo přinejmenším divné. Vy se jako rodič budete cítit trapně a reginovaně, dítě naopak bude mít pocit vítězství a vaše hodnota v jeho očích s každou takovou akcí prudce klesne. Ideální způsob, jak v prckovi zakořenit myšlenku, že máma je tichá služka. Od tří let postupně zařazujte procesy – úměrně věku a dovednostem, které dítě posunout zase o krůček dál a přiblíží ho k samostatnosti:

  • skládání a uklízení oblečení
  • odnos nádobí do dřezu
  • hry o samotě
  • srovnání bot, výtvarných potřeb, hraček
  • strouhání, krájení, loupání
  • první mytí nádobí
  • starost o svěřené květiny
  • péče o domácího mazlíčka
  • první kapesné
  • domácí práce – odpadkové koše, utírání prachu, vysávání

Zdá se vám to přísné? Opak je pravdou. Jde o velmi jednoduché úkoly, které by se měly stupňovat s věkem a ukazovat dítěti, že počet svíček na dortu s sebou nenese jen více zábavy, možností a přátel, ale i zodpovědnosti za sebe samého. Nehledě na pevnější místo v rodině, kde musí převzít část agendy, která ze začátku ležela na bedrech rodičů nebo starších sourozenců. Nemohou být do dospělosti koulí na noze. Všichni by si totiž měli přiznat, že taková zátěž už nikdy nezmizí a způsobí dítěti – tou dobou už dospělému člověku – spoustu potíží v pracovním i osobním životě.

Jsou to velmi drobné krůčky, kterými dětem dáte do života to nejcennější. Schopnost respektu, zodpovědnosti, systematičnosti, pomoci.

 

Autorka je psycholožka a při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí a zkušeností.