Doba se značným způsobem proměnila. Již dávno jsou pryč doby, kdy se mladí lidé museli osamostatnit v rané dospělosti. Dnes není zdaleka výjimkou, když mladý dospělý zůstává pod jednou střechou s rodiči ještě dlouho poté, co oslaví plnoletost.

Důvody jsou různé – složité hledání bydlení, ekonomická situace nebo studium na vysoké škole. Problém však může nastat ve chvíli, kdy roky přibývají a dospělák zůstává ve stejné domácnosti s matkou a otcem, aniž by se nějak snažil osamostatnit nebo by se dále vzdělával.

Komfortní prostředí se jim těžko opouští

Psychologové tvrdí, že samotné bydlení s rodiči nemusí být problém, pakliže mladý dospělý pracuje nebo se alespoň snaží něco do domácnosti přinášet, tedy respektive má snahu podílet se na jejím fungování. Horší situace je taková, když dospělák využívá pohodlí, které mu soužití s matkou a otcem přináší. Ve společnosti se často takovému stylu žití říká hovorově „mama hotel“. Dotyčný má tedy k dispozici vždy vyprané a vyžehlené prádlo, rodič po něm uklízí, vaří mu, pečuje o něj, jako by se jednalo o malé dítě. Na takový komfort si pak snadno zvykne a může se na něm stát dokonce závislým. Touha po samostatnosti, která byla přirozená u dřívějších generací, zcela chybí.

Patologický stav, který nevnáší do vztahů nic dobrého

Jakmile se dospělák „uhnízdí“ v domácnosti, kde vyrůstal s rodiči, a začne odmítat jakoukoliv snahu o své zapojení nebo změnu, můžeme tento stav označit jako patologický. Stupňující se negativní atmosféra pak snadno naruší i mezilidské vztahy v rodině. Matka a otec se mohou cítit utlačovaní, zneužívaní a vlastně i citově vyčerpaní. Jejich „zasloužený odpočinek“ ke stáru nepřichází, přichází jen frustrace. Nepřidá tomu ani fakt, že se jejich odrostlé dítě případně rozhodne sociálně izolovat a ztratí zájem o zapojení se do pracovního procesu.

Takoví dospělí se mimo jiné často potýkají i se závislostí na počítači, kouřením marihuany, s depresemi a jinými poruchami osobnosti.

Jak z toho ven?

Existuje jen jedno jediné řešení – rodiče musí jasně vyjádřit své stanovisko, tedy měli by říct nahlas a důrazně, že jejich dospělé dítě bude muset odejít žít vlastní život. Toto resumé bývá leckdy dost bolestné a složité, ale je jedinou možností, jak se vymanit z nezdravého vztahu. Matce i otci rozváže ruce a poskytne tolik zasloužený klid a odpočinek. V součinnosti s tímto rozhodnutím pak musí přicházet i jednotlivé kroky, které povedou k osamostatnění mladého dospělého, mezi které patří neposkytování komfortu za každou cenu.

Když slovo na závislého dospěláka neplatí

Pakliže domluva na závislé dítě nebude zprvu platit, není vhodné se vzdávat. Stupňující se závislost totiž může u dospěláka v čase vyvolat i agresivní či destruktivní chování vůči okolí. Neústupnost je na místě, proto je nasnadě promluvit si například i s psychologem. Ten může poradit, jak se s tím vším vypořádat. Okolnosti by rozhodně neměli zajít tak daleko, aby byli rodiče svým „dítětem“ manipulováni k něčemu, čeho by jednou mohli hořce litovat.

Láska k dítěti může být krásná, ale také sebezničující.

Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí problematiky.