Stejně jako strach z výšek nebo z uzavřených prostor, strach s pavouků a jiné děsy je i obava mluvit na veřejnosti nebo jen před větší skupinou lidí je také druhem fóbie. Bohužel až 95 % jedinců trému prožívá od mírné úzkosti, pocení až po zdrcující paniku. Herec nebo hudebník by z takového člověka asi být nemohl, ale i zde se najdou výjimky. Ten, kdo tento druh strachu překročil, překročil vlastně sám sebe a naučil se tak ovládat vlastní strach a obavy z neúspěchu.
Mluvení na veřejnosti
Již ve starověkém Řecku byli řečníci předurčeni k tomu, aby hlásali dění kolem Césara a jemu podobným vládcům říše. I oni samozřejmě museli zdolat obavy z veřejného vystoupení. Dnes jsou mluvčí nebo jiná povolání, kde je nutné vystoupení před více lidmi brána trochu jinak, ale ve své podstatě mají stejného jmenovatele. Tím je tréma. Trému a obavu z neúspěchu jakéhokoliv rázu mají i lidé, kteří mají před sebou těžká rozhodnutí, zkoušky, pohovory a podobně. Člověk má najednou sucho v ústech, mírně se mu třesou končetiny, hlas může mít úplně jinou barvu a kvalitu, jedinec se nadměrně potí a podobně. Ovšem to je známka pouhého strachu, obavy, mírné trémy. Tam, kde takovýto strach končí, začíná fóbie, která může přerůst až v poruchu, kdy je nutné vyhledat odbornou lékařskou pomoc. Může se jednat dokonce i mdloby, silné bušení srdce, závratě, záchvaty paniky a nedostatek kyslíku.
Co dělat
Pokud se jedná o již zmíněnou fóbii, je nutné vše řešit s lékařem. Pouze takový odborník je schopen člověku říci, jaký může být optimální způsob léčby a jak zvládnout situaci. Strach a obavy se někdy dají jen stěží překonat, ale silou vůle a s častějším opakováním se může stát, že najednou strach odejde, stejně jako kdysi přišel.
Jednou z rad je i to, že nejlépe takovou situaci zvládne ten, kdo je na ni náležitě připraven. V tomto případě je to například dobrá příprava na zkoušky, které má člověk před sebou. Stejně tak tomu je i v případě, že se jedná o předem připravenou řeč na kongresu nebo na semináři. Neméně důležité je také správné dýchání a uvolnění. Někomu například pomáhá myslet na zcela něco jiného, koukat se jiným směrem nebo dokonce představovat si místo posluchačů třeba brambory. Je to individuální a lidé si s trémou dokážou poradit po svém. Každopádně není nutné hned házet flintu do žita při prvním neúspěšném odbourání trémy a strachu. Jednou se to přece musí podařit a pak může být každý trémou vystresovaný jedinec na sebe pyšný.
Jde hlavně o to, nepropadat panice a věřit, že s vírou a s úsměvem jde všechno líp.
Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí a zkušeností.