Ekologické otázky o trvalé udržitelnosti moderních technologií se dostávají stále více do popředí. Už je zdaleka neřeší jen výrobci automobilů, ale také všechny ostatní firmy, jejichž funkčnost je založena na mobilitě. To znamená, že vlakové, autobusové, spediční a další přepravní společnosti sází stále více na bezemisní technologie, jakou je právě i vodík. Kde všude se už našla jeho aplikace, a proč zatím není schopen vytlačit z trhu elektromobily?
Kde všude už našel vodík uplatnění a proč je v segmentu hromadné dopravy tak úspěšný?
Vlaková doprava v Německu a autobusová doprava v Česku. Čtrnáct osobních vlaků na vodíkový pohon začalo v září tohoto roku komerčně jezdit v německém Dolním Sasku. Nahradily patnáct dieselových souprav, čímž by ročně měly ušetřit 1,6 milionu litrů nafty. Staly se tak prvními vlaky svého druhu na světě, které jsou poháněny výhradně jen vodíkem, a nikoliv elektřinou, která je dnes ve vlakové dopravě coby pohon nejrozšířenější.
Autobusy v ČR
V České republice se vodík ujal hlavně pro pohon autobusů v rámci hromadné dopravy. V současné době jezdí vodíkový autobus pro ČSAD Havířov. Jeho zatím jen testovací provoz byl teprve zahájen, a zda se tato koncepce ujme pro běžné užívání a rozšíření do budoucna, je zatím otázkou. Nicméně už i Praha a Středočeský kraj počítá s provozem vodíkových autobusů. V Praze začne jezdit od ledna příštího roku na lince 170 mezi Barrandovem a Jižním Městem, zatímco v Středočeském kraji mají první vodíkové autobusy jezdit v Mníšku pod Brdy až od roku 2024.
Důvodem testování a pořizování autobusů s tímto typem bezemisního pohonu je hlavně reakce na podmínky stanovené Zelenou dohodou pro Evropu. Ta nakazuje přísná pravidla pro snížení emisí v dopravě. A jejich razantní snížení je možné právě díky vodíku, jehož jedinou emisí je čistá voda. Navíc čas dobíjení „plné nádrže“ trvá přibližně deset minut a autobus na ni zvládne ujet až 350 kilometrů. I v letadlové dopravě nachází uplatnění a inženýři z Rolls-Royce testují letecký motor na vodík, který se od toho klasického téměř v ničem jiném neliší.
Ačkoliv se zdá vodík být geniálním řešením dopravy budoucnosti, má stále své mouchy
Největší problém vodíku je naprosto žádná infrastruktura, která by dovolila jeho veřejné používání. Nejen v České republice, ale všude ve světě není téměř žádná stanice, jež by doplnění automobilu vodíkem umožňovala. Celosvětově jich existuje pouze něco přes 140. A nejenže se dále téměř nerozšiřují, dokonce se i některé zavírají z důvodu drahého provozu, který nemá kdo platit.
Vodíková mobilita tak naráží na zásadní problém, který se elektromobilitě daří celkem úspěšně řešit a nabíjecí stanice rostou jako houby po dešti. Ani není divu, elektřina je totiž všude zdejší, a proto vybudovat elektrické nabíjecí stanice není takový problém a jejich provoz téměř nic nestojí. Proto si už dnes můžete bez obav pořídit špičkové elektrické SUV Volkswagen ID.5 bez toho, abyste měli strach, kde a jak rychle ho dobít. Tento vůz disponuje rychlostí nabíjení až 170 kW a zvládne se tak dobít téměř naplno do 30 minut.
Autor se problematikou dlouhodobě zabývá a při tvorbě článku čerpal ze svých znalostí, zkušeností a veřejně dostupných informačních zdrojů.