Samota může být děsivá. Ve chvílích, kdy kolem nás nikdo a nic není, kdy ze všech stran přichází jen dloužící se stíny, ticho a klid, můžeme totiž uslyšet hlas vlastního nitra, jehož mluva nám nemusí být vůbec příjemná. Zažili jste někdy, jak hlasitá dokáže mysl být? A víte, jak takových chvilek využít ve prospěch sebe i blaha ostatních?

Člověk je tvor společenský

A protože je tomu tak, potřebuje kolem sebe mít další lidi, se kterými sdílí své myšlenky, názory, přesvědčení, zážitky, zkrátka svůj život. Kdo tráví mnoho chvil o samotě, strádá, ztrácí schopnost navazovat vztahy a fungovat ve společnosti, cítit se mezi lidmi dobře a přirozeně.

Výsledky četných studií potvrdily, že přílišná samota člověku rozhodně neprospívá, že například zvyšuje riziko nástupu demence nebo Alzheimerovy choroby a že jej taky okrádá o um komunikovat a normálně fungovat.

Přesto všechno samotu potřebujeme. Dobře to vědí nejen umělci a kreativci, ale také ti, kdo se věnují józe či meditaci.

Spánek a samota

Je známá věc, že pro aktivní fungování potřebuje mozek dostatek spánku. Někomu stačí 6 hodin, jiný se necítí dobře, spí-li méně než 8 hodin. V tomto jsme každý jiný, a i když organismus všech lidí pracuje v podstatě stejně, existují rozdíly v tom, co komu lépe vyhovuje. Závisí to nejen na věku a pohlaví, ale též na hmotnosti, míře fyzické aktivity, denním režimu a zejména na charakteru a vnitřním rozpoložení.

Takže ačkoliv si někdo rád přispí a jiný je ranní ptáče, spánek potřebujeme všichni, protože právě ve spánku mozek zpracovává, co se nám během dne přihodilo, pracuje na zlepšování a udržování paměti a ukládání vzpomínek. Nedostatek spánku v dlouhodobém horizontu tyto funkce mozku narušuje, protože když nemá klid na to, co má udělat, nemůže podávat výkony, které běžně podává.

A stejné je to s potřebou samoty.

K čemu tedy potřebujeme samotu?

Podobně jako mozek potřebuje na svou práci čas, potřebuje člověk čas na poznávání sebe sama. Na uvědomování si toho, jak a proč se cítí, jak a proč se zachoval, jak a proč jedná určitým způsobem. Kreativci ve chvilkách samoty tvoří. Každý spisovatel ví, že se jedná o poměrně osamělé povolání, protože vyžaduje klid, koncentraci a soustředění pozornosti, ke kterému nemůže dojít, když je obklopen jinými lidmi a musí reagovat na jejich otázky a promluvy.

O samotě máme zkrátka čas být sami se sebou, učit se se sebou komunikovat, poznávat své silné i slabé stránky a srovnávat se s tím, že my fungujeme zrovna takhle. Kdo umí trávit čas o samotě a dělá to dokonce rád, je se sebou pravděpodobně srovnaný, a pokud je někdo srovnaný sám se sebou, je srovnaný také s ostatními a se světem.

Rande s tím, koho milujeme

Představte si nyní chvilky, které trávíte sami se sebou, jako chvilky, které trávíte s blízkou osobou. Když chcete někoho opravdu vidět, asi vnímáte jako samozřejmost, že si na něj uděláte čas, a to nejen letmou chvilku, ale dostatek času. Abyste si mohli dobře popovídat, zjistit, jak se máte, abyste spolu něco prožili a zažili, abyste dali druhému najevo, že vám na něm záleží.

Ale sami se sebou takto nejednáme. Sami sebe často zanedbáváme, honíme se za něčím, o čem pořádně nevíme, spěcháme, aniž bychom vlastně věděli kam. To vše místo toho, abychom se zastavili a v klidu pobyli sami se sebou.

Jak a proč se nezanedbávat

Nic se nemá přehánět, a proto je právě jóga tou zlatou střední cestou bez extrémních vychýlení tím či oním směrem. Jistě, že není dobré být pořád sám, jak už jsme si ostatně řekli hned na úvod, není dobře odmítat blízké a zamykat se do žaláře osamění, stejně tak pro zdravý vnitřní rozvoj není správné utíkat od problémů vlastního nitra do společnosti a přehlušovat hlas svého srdce hlasitým hovorem, hudbou, zkrátka neustálým ruchem. Nic z toho jej navíc přehlušit nedokáže.

Udělejme si proto každý den čas sami na sebe, popovídejme si se sebou, ujasněme si, jak a proč se cítíme, o co nám jde, kam směřujeme. Jen musíme být upřímní. Přijmout se, darovat si čas i prostor na to, abychom se cítili dobře.

A potom už jen na té vnitřní spokojenosti pracujme, udržujme si ji a pečujme o ni jako o vzácný dar.

Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí problematiky a veřejně dostupných informačních zdrojů.