Často se říká, že si zamilovaná dvojice rozumí beze slov. To je samozřejmě v době, kdy mezi partnery létají pomyslné jiskry, do jisté míry pravda. Jenomže právě schopnost spolu komunikovat představuje jeden ze základních předpokladů pro stabilní a šťastný vztah, a proto by se neměla podceňovat.

Kvalitní komunikace totiž nespočívá pouze v prostém faktu, že spolu muž se ženou hovoří. Neméně důležité je také to, jak často a o čem spolu mluví, stejně jako skutečnost, zda se opravdu navzájem poslouchají. Mnohé páry totiž komunikují nedostatečně, čímž vznikají zcela zbytečné sváry a v nejhorším případě může dojít až k rozpadu samotného vztahu.

Otevřené sdílení vlastních pocitů

Snad nikdo nerozporuje tvrzení, že by si měli být partneři vzájemnou oporou. Je totiž logické, že je v průběhu společného života potkají kromě krásných okamžiků i náročné a stresující situace. Jen stěží však může jeden druhého účinně podpořit, pokud si není vůbec vědom skutečnosti, že se jeho polovička necítí v pohodě, ať už je důvod tohoto stavu jakýkoliv.

Proto má význam umět hovořit o svých pocitech a případných starostech. V opačném případě hrozí, že je člověk dusí v sobě, což může způsobit jeho celkovou rozmrzelost. Není divu, že posléze nebývá nouze ani o partnerské roztržky. Jejich hlavní příčinou je právě nedostatek otevřené komunikace a nesdílení emocí s partnerem.

I komunikace o maličkostech má smysl

Hektický styl současného života na nás valí celou lavinu každodenních starostí a povinností. Komunikace mezi partnery se proto nezřídka omezí pouze na čistě organizační záležitosti, což se většinou ještě znásobí, jakmile přijdou na svět děti. Partneři se umí dobře domluvit ohledně všeho, co se týká běžného chodu domácnosti. Pravidelně spolu řeší například to, kdo udělá nákup, co je třeba zařídit na úřadech nebo kdy se pojede na návštěvu k babičce. To vše ale pro kvalitní komunikaci nestačí.

Komunikace mezi partnery by měla být i o sdílení. Sdílení myšlenek, aktuálních pocitů, nápadů, ale i starostí. Kromě čistě provozních záležitostí by spolu měli partneři mluvit o tom, co v uplynulém dni prožili, stejně jako o svých snech a touhách. Nejenže tím lépe poznají jeden druhého, ale otevřená komunikace a sdílení se obvykle odrazí i v kvalitě samotného vztahu.

Umění naslouchat není samozřejmostí

Umět spolu hovořit je jedna věc. Tou druhou je umět aktivně naslouchat. Pokud jeden z partnerů toho druhého ve skutečnosti neposlouchá, nevnímá a je duchem nepřítomný, může to vést k celé řadě nepříjemných nedorozumění. Jestliže se to navíc děje opakovaně, je docela dobře možné, že se původně otevřený partner postupně raději „uzavře do sebe“ a své pocity zkrátka přestane sdělovat a začne je dusit v sobě. A tím se může pochopitelně spustit celý koloběh dalších a dalších nedorozumění.

Aktivní naslouchání má rozhodně smysl. Kromě toho, že člověk vnímá obsah sdělení svého partnera, mu tím dává najevo rovněž to, že ho zajímají jeho postoje a myšlenky, potažmo že mu na něm celkově záleží.

Při tvorbě článku autorka využila svých vědomostí, zkušeností a veřejně dostupných informačních zdrojů.