Den na houby. Znáte to. Takový den si nezaslouží to, abyste se snažili ho zlepšit. Je špatně od začátku do konce a jediné východisko je hluboký a dlouhý spánek. Když ale postel není po ruce, kdo vyhrává boj? Muži nebo ženy? S kým je krize snesitelnější?
Den bez šance
Jen si představte tu situaci, kdy vás nic nebaví. Není co dělat. Diskuze vás nudí nebo vytáčí. Všude vidíte nepořádek, ale vůle schází. Peněz je málo a složenek moc. Všichni se jen pomlouvají a po úsměvu ani památky. A když už něco humorného, tak za hranicí vkusu. Ruší vás zvuk tepelného čerpadla a osuška s Minnie, co visí hlavou dolů. Všechno víte, ale nikdo vás neposlouchá. A když poslouchá, tak nesdílíte názor. Je to bludný kruh, ze kterého se můžete jedině vyspat. Někdy ale ani chrupka nepomůže a je na obtíž. Cítíte každé péro v matraci, prostěradlo se krabatí a povlečení škrábe. Problikává žárovka a kabel k nabíječce je moc krátký. Takové dny jsou k ničemu. Jen se pinkáte od jednoho k druhému a všechno situaci jen zhoršuje. Do značné míry samozřejmě závisí na povaze člověka, ale dá se rozlišit, jestli jsou takové chvíle horší pro ženy nebo pro muže.
Muži v akci
Většina mužů má „jednoduché nastavení”. Zvládnou totiž jen jednu nebo dvě činnosti najednou. Plně se soustředí, zvažují všechna možná rizika, chtějí se dobrat výsledku a prozíravě si na bedra nenakládají příliš mnoho, aby nemuseli čelit zklamání a neúspěchu. Je to chytré, mazané. A v krizi se jim takový přístup vyplatí. Pokud totiž vycítí, že by všechno skončilo zmarem, radši den jen přečkají nebo se schovají například k četbě nebo podřimování.
Ženy a touha pokořit
Ženy na tom bývají úplně jinak. Jsou nervózní a nesvé z toho, že jim něco nejde, že je něco otravuje na duši i na mysli, že cosi stojí proti nim a maří veškeré snahy. Nesednou si, nelelkují, nedívají se do prázdna. Musí pořád něco dělat. A tak si vymýšlejí další a další činnosti a drobnými zaškobrtnutími, která v takové dny zkrátka dřív nebo později přijdou, jen přilévají olej do ohně. Nutno přiznat, že ženy jsou na tom hůř než muži. Točí se totiž v kruhu. Nechtějí přijmout fakt, že každý den není proto, aby se jelo na maximum. Na to, že tělo potřebuje odpočinek nebo vesmír vysílá signály, že je třeba zpomalit, něžné pohlaví většinou nereaguje a jde slepě hlavou proti zdi. Je to trochu k smíchu. Ale jen do té doby, než zloba z dílčích neúspěchů, které se za celý den poctivého snažení nahromadí, a oprávněný vztek sežehnou všechno kolem.
Ven z kruhu
Existuje řešení? Ano. Zajistit, aby se takové dny neopakovaly. To je ale bláhová představa. Čím víc člověk žije “v nervu”, čím víc se strachuje o peníze a o práci, čím víc mu odporují děti a čím víc se hlásí na návštěvu tchyně, čím víc se zpomaluje metabolismus a chátrá dům, tím víc bude dnů na levačku. A je třeba se s tím naučit v případě mužů žít a v případě žen pracovat.
A tak zbývá jediná možnost. Zavřít se do své vlastní ulity a neventilovat svoje negativní emoce směrem k druhým. Ti za to totiž nemůžou. Vytvořte si vlastní svět, netrapte se úvahami o životě, nesnažte se vyřešit palčivé problémy, netelefonujte a nezapojujte se do internetových diskuzí, vzdejte se sociálních sítí, které by vás svou hranou dokonalostí jen rozlítily, nevařte, nenakupujte, vyhněte se televizi i alkoholu, jízdě autem i polemice o prospěchu ve škole a hrozbě rozvodu. Co třeba protřídit trička ve skříni nebo vyčistit boty, zazimovat kytky na zahradě nebo posekat trávu? Rutinní činnosti, které se udělat musí a nedá se na nich nic moc zkazit. To je pro takové dny ideál. Nehledě na pohlaví.
Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí a zkušeností.
