Je to paradox. Každý touží být ve vztahu a jen co v něm je, umí si jen stěžovat na to, co ho ničí, štve a drásá mu nervy. Třeba rozpory v řešení při hádkách a neshodách. Tichá domácnost je možná řešení do začátku, ale po čase se promění ve skutečné peklo.

Věrné kopie

Stává se to. Plujete na obláčku lásky a nemůžete si na život pod jednou střechou stěžovat. Možná žijete na psí knížku, možná už jste manželé, možná máte děti. Dny beze slov protkané přísnými pohledy ale dřív nebo později přijdou. Nelze se jim vyhnout. Stres, shon, úřední byrokracie, peníze, studené večeře, uštěpačné poznámky vyvolané únavou, nedostatek zábavy v posteli, děti jako na drátku, deštivé počasí, zdražené pivo, vyprodané sandálky, zlomený nehet, kontrola u zubaře, chuchvalce psích chlupů a nečekaná návštěva tchyně. Je toho tolik, co může odpálit bombu.

Žijeme v permanentní tenzi a hranice mezi pohodou a cíleným přehlížením je nesmírně tenká. Největší problém je ale v tom, že partneři často netuší, kde přesně leží. Je to jako našlápná mina, kterou přehlédnou. Myslí na ni, bojí se jí, ale pak dupnou vší silou – a nic. Žádná exploze emocí ani palba výčitek a osočování, křik a pláč. Smutno. Jako by všechno potemnělo a atmosféra zhoustla.

Zní to absurdně, ale i taková tichá domácnost má svá pravidla, abyste se z ní časem vymanili bez úhony, ztráty důvěry a vzájemné lásky, která mezi vámi je (a to i přesto, že ji dočasně nevidíte).

Každý člověk je jiný. Zatímco muži umí mlčet i více než týden, ženy po dvou nebo třech dnech cítí silný diskomfort. Může to ale být i naopak. Nejde říct, že tichá domácnost na začátku vztahu, kdy se partneři oťukávají a hádky jsou pro ně nové a neprobádané, jsou horší než ty po letech soužití. To totiž vyvíjíte snahu posunout hranice ještě dál, abyste dali najevo svoji zatvrzelost a tlak na psychiku se stupňuje. Neshody jsou toxické vždy.

Jak ale postupovat, když už se vám mlčení vloudí pod střechu? Není to nic složitého, stačí dodržovat jednoduchá pravidla. Pro většinu lidí jsou však v rozporu s jejich „běžným provozem“, a tak se mohou i ve vcelku nenáročné situaci cítit nepohodlně. Stačí dodržovat tři jednoduchá pravidla a tichá domácnost může být ve finále i ku prospěchu.

Dvě strany

V první řadě nemá smysl nutit protějšek k reakci nebo z něj mámit postoj, který je vám po chuti. Obě strany si musí dopřát dostatek času na přemýšlení a přemítání o zdroji problému, dát prostor pro emoce a řešení. Možná máte pocit, že jste se odmlčeli a najednou je mezi vámi propast, opak je ale pravdou. V té situaci jste oba, máte „společné téma“. Paradoxně jste si možná ještě o něco blíž než kdy dřív. Stačí ale neuvážený krok a z tiché domácnosti se jako mávnutím proutku stane vztahová krize, kdy na vás dopadne tíha netolerance a neschopnosti vžít se do druhého. Začnete-li tedy trvat na tom, aby se spor vyřešil podle vás, protože druhá strana stejně nic kloudného nevymyslí (a pokud ano, dojde k totožnému závěru), pohybujete se na tenkém ledě.

Muži versus ženy

Distancujte se od toho, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše. Přiznejte si, že každý má občas den na houby, něco ho souží, štve, trápí, drásá mu nervy, je bojácný a zranitelný nebo nasupený a bojechtivý. To všechno člověka ovlivňuje. Ne, muži nejsou jen schopnými prostředníky a ženy nemají patent na dokonalost. Uzavřete se na čas do sebe a užijte si ho. Tichá domácnost není jako probublávání lávy, kdy je katastrofa na spadnutí. Je to jen čas na vydechnutí. Nic víc.

Bez naschválů

Ustát tichou domácnost je občas těžké, ale snažte se zaměřit pozornost jinam. Pokud tak neučiníte, každý pohyb vašeho protějšku vám bude připadat jako vědomá provokace. Jako by tam nebyl. Máte na chvíli svůj vlastní svět. A pak – zničehonic – bublina praskne a všechno se (snad) vrátí k normálu.

 

Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí a zkušeností.