Lidstvo se již rok potýká s jednou z nejtěžších zkoušek. Nejen že se musíme vyrovnat s pandemií, výzvou pro nás je také sociální odloučení. Psychika každého jedince má jisté limity a každý člověk se s nastalou situací také odlišně vyrovnává. Musíme brát v potaz i to, že spousta z nás se začíná potýkat s existenčními problémy a často proto reagujeme nezvykle emocionálně. Průzkumy mluví o značném nárůstu psychických problémů – depresí, sociálních fobií i úzkostí. Pojďme se proto podívat na pár technik, jak přežít tuto dobu ve zdraví a třeba z ní dokonce i vytěžit něco užitečného.
Pod palbou špatných zpráv
Základním kamenem úrazu je skutečnost, že jsme každý den bombardováni záplavou informací souvisejících s nákazou. Zkusme se proto oprostit od medií a vyhledávat jen strohé informace o průběhu a nařízeních. Není přece potřeba vědět každý detail. Namísto toho můžeme vyhledávat informace o tématech, která nás zajímají, potěší a zároveň obohatí. Informace o přírodě, umění, nebo třeba sportu se nám v budoucnu jistě budou hodit, navíc zaměstnáme mozek.
Příroda má zelenou
Čerstvý vzduch je přesně to, co potřebujeme, abychom nepropadali chmurům! Do přírody nám nikdo chodit nezakázal. Vystrčme alespoň na hodinu denně nos a kochejme se krásami, jež nám zima přináší. Náš mozek reaguje na množství denního světla, stejně jako na zvýšené množství kyslíku. Snížíme tak pravděpodobnost deprese a navíc budeme mít čas přemýšlet nad tím, že svět je vlastně nádherné místo k životu.
Sociální kontakty ze světa nezmizely
Ačkoliv je doporučeno nesdružovat se, každý z nás je v kontaktu s alespoň několika lidmi, ať jsou to přátele, rodina či kolegové. Snažme se proto rozvíjet dostupné vztahy, komunikovat. Vymýšlejme nová a zajímavá témata k hovoru, i když se nám budou zdát zvláštní. Možná se budeme divit, co všechno se dozvíme o lidech, o kterých si myslíme, že je dobře známe. Nakonec můžeme z této doby vytěžit pevnější a otevřenější vztahy!
A zase ta kreativita
Kreativita je vždy klíčem k tomu, abychom se úspěšně vyrovnali s psychickým tlakem. Mozek se totiž dokáže o dost lépe vyrovnat s věcmi, které můžeme nějakým způsobem uchopit. Strach, smutek, úzkost, únava – všechny se nám budou zdát menší, pokud je nakreslíme, napíšeme o nich báseň, nebo třeba příběh. Ve fantasii se meze nekladou, základ je zhmotnit myšlenku a pak s ní naložit tak, aby se nám obsesivně nevracela – zavřít ji do krabice, utopit v řece, roztrhat. Možná budeme překvapení, jak se nám uleví.
Smrt je součástí života
Někteří z nás se bohužel, k tomu všemu, musí vyrovnat se ztrátou svých blízkých. Nebuďme na sebe přísní a nikam nespěchejme, prožijme na plno smutek a nesnažme se ho vytěsnit, protože pokud se nám usadí na duši, bude o to těžší, ne-li nemožné se ho zbavit. Vzpomínejme s láskou na ty, co s námi už nemohou být, a uvědomme si, že příroda si vždycky najde cestičku k novému životu.
Radujme se z maličkostí a neztrácejme naději, stejně jako každý den zase vyjde slunce i život jde dál a nemůže přeci pršet pořád. Lepší dny už se pomalu blíží a my máme šanci prožít tyto těžké okamžiky duchovním rozkvětem namísto utápění se v depresích. Hleďme s otevřenou myslí k lepším a světlejším zítřkům!
