Lidská společnost má jakási nepsaná pravidla, podle kterých se řídí a obecně se dá říct, že každý člověk žije podle toho, jak si myslí, že je to správně. Vzory si samozřejmě nese ze svého dětství, tedy od rodičů. U těch zpravidla vidí, že život je tvořen základními body, a to rodinou, prací a případně nějakým volným časem. Co je ale mezi tím, může unikat. Když se zajedete v určitých kolejích, je složité použít výhybky. Avšak právě ty mohou člověka dostat mnohem dál, až za horizont toho, co společnost vyžaduje a považuje za běžné a normální.

Syndrom ustrnutí je jako porouchaný vlak, který se zasekl na místě

Zůstaňme chvíli, u již zmíněných pomyslných kolejí, v kterých si prakticky jede každý z nás. Každý totiž máme svou vlastní životní cestu. Rychlost „jízdy“ se pak rozlišuje podle toho, jací jsme, jaké máme hodnoty, jaké životní tempo nám vyhovuje. Tudíž jeden není k zastavení a druhý se tak nějak loudá. Problém pak ovšem nastává v momentu, kdy náš vlak zastaví a nejede. I tak by se dal popsat syndrom ustrnutí. Potom je zapotřebí co nejdříve zasáhnout a zkusit jej znovu rozpohybovat. Absolutní laxnost totiž může způsobit hluboké duševní potíže, které se s časem zhorší. Duše začne chřadnout a postupně i tělo.

Životní cesta je o impulzech, které nabíjí

Materiálně zaměření lidé, kteří nedávají příliš šanci duchovnímu světu, by mohli podotknout například toto: „Mám dostatek peněz, dobrou práci, a tak vlastně nic víc nepotřebuji.“ Ovšem člověk není jen „nádoba“, ale organismus, který je živ i z duchovní potravy. Když ji nedostane, může onemocnět. Ve zkratce řečeno, každý z nás potřebuje jisté impulzy, které nás posouvají dál a nabíjí novou energií. Může to být třeba naučení se novému jazyku, vycestování za prací do zahraničí, nebo prostě jen plnění vlastních snů a vystoupení z komfortní zóny.

Jak duchovně růst a neustrnout?

Pakliže se chcete ve svém životě posouvat dál a chcete nahlédnout až za materiální hranici každodenního bytí, musíte na sobě tvrdě pracovat. To ale neznamená, že byste měli přečíst ohromné množství odborných knih. Musíte začít transformací svého myšlení, což je dost nekomfortní záležitost, hlavně tedy z počátku. V tom tkví právě ta síla, která dokáže pohnout i skalami. Proměna osobnosti musí být komplexní, nejen povrchová. Důležité je přemoci pohodlnost a potlačit předsudky. Také je podstatné posílit sebevědomí a utvrdit se v tom, že to, co chcete, můžete mít. Kdykoliv. Prostředky, jak toho dosáhnout, máte vlastně k dispozici trvale. Začněte meditovat, více odpočívejte a pobývejte v přírodě. Poslouchejte zklidňující hudbu a pobývejte s lidmi, kteří jsou vašimi duchovními „guru“. Čeká vás dlouhá cesta.

Jakýkoliv posun se počítá

Když se vám podaří rozpohybovat ten pomyslný vlak, který se tak nějak na své cestě porouchal a zastavil, bude to velký úspěch. Každý kousek vpřed se totiž počítá. Neustávejte ovšem ve svém snažení a pracujte na sobě. Zde je výčet bodů, které vám pomohou stát se skutečně vyzrálou osobností, která bude vždy o krok dál než ostatní a nebude moci ustrnout:

  • I když se vám něco nelíbí, nebo se v tom necítíte komfortně, dokončete to. Příkladem může být třeba výšlap do hor. Už vám ubývá sil a chcete to vzdát, ale nakonec se překonáte, dojdete do cíle a odměnou vám bude úchvatný výhled. Zatnout zuby se někdy skutečně vyplácí.
  • Buďte ve vztahu k ostatním objektivní a nezaujatí. Nebuďte účastní pomluv a snažte se v každém vidět to dobré. Rovněž nad výroky druhých lidí přemýšlejte.
  • V partnerství se snažte být opravdovým parťákem. Milujte, ale nic za to neočekávejte. Krizím se nevyhýbejte, ale čelte jim. Staňte se flexibilními.
  • Když se vám naskytne příležitost, neobávejte se jí, ale chopte pevně oběma rukama.

A na závěr ještě několik slov, které jsou jakýmsi shrnutím. Člověk vždy ustrne v momentu, kdy je přemožen svou leností. Ta je ostatně lidskou přirozeností, o tom žádná. Jestliže však stojíte o to, být ve svém životě víc než jen fyzickou schránkou, nebo „robotem“, který dělá stále to samé, musíte se chtít pohnout z místa. Postačí krok, ten totiž rozpohybuje celý vesmír.