Tisíc lidí, tisíc podob, tisíc povah a milion zkušeností. Každý je jiný. Vždycky to tak bylo a vždycky to tak bude. Nedá se na tom nic změnit. I tak se ale objevují ženy, kterým se to, co jim bylo dáno do vínku, příčí. A v pozici muže vidí mnohem větší potenciál.

Ženy, muži a všichni ostatní

„Čert vem“ tlak dnešní doby, kdy se čím dál častěji skloňuje gender a mazání rozdílů mezi lidmi, kdy hrají prim osobnosti a jednotlivci, kdy se můžete provdat za mikrovlnnou troubu a nechat se oslovovat „Vaše Jedinečnosti“. Na druhou stranu nemá smysl se takovým pohnutkám vysmívat, je pro ně důvod a do jisté míry symbolizují současný svět. Spoustě lidí se může zdát tento směr až moc přitažený za vlasy, ale historie ukazuje, že ne všechno, co čas prověřil, bylo v začátcích přijímáno pozitivně. Vedle těchto problémů, které oscilují v médiích i ve společnosti, se touha žen proniknout do mužského světa jakýmkoli způsobem zdá lehce úsměvná a přežitá. Opak je ale pravdou.

Vzhled až na prvním místě

Muži a ženy se na první pohled liší. Nejen fyziologicky, ale i stylem oblékání, rysy v obličeji, tělesnou konstrukcí a spoustou dalších „parametrů“. Kouknete a hned je vám jasné, s kým máte tu čest. Některé ženy se ale rády infiltrují do mužského světa a svým zjevem se chtějí maximálně připodobnit drsnějšímu pohlaví. Nic proti. Kalhotové kostýmky inspirované pánským šatníkem jim opravdu sluší, stejně tak střih na kluka s kratičkou patkou, plusové body sbírají i kožené mokasíny a robustní hodinky. Zatímco ale ženy mají pocit, že tak stanou po boku mužů a dostane se jim všech výhod, jen nabobtnala jejich přitažlivost a jinakost. Těžko tedy soudit, jestli se záměr žen setkal s tím pravým a očekávaným „účinkem“.

Boj o místo

Stejně úpornou snahu vyvíjí ženy i při hledání toho pravého a pro ně důstojného místa v života. Být matka jim nestačí, být žena v domácnosti jim nestačí, být pečovatelka a doplněk muže jim nestačí. Nabízí se otázka, jestli umí všechny tyto aspekty života, které historie tisíckrát posvětila a ověřila, prožít naplno. A tak studují a poctivě dělí čas mezi děti a práci, ucházejí se o místa nahoře, v horních patrech, kde sídlí ti nejvlivnější, s úsměvy šetří, vlasy stažené do přísného copu, brýle, podpatky a pedantsky nažehlené puky na kalhotách. Možná až přílišná organizovanost, řízené emoce a střídmé dávky vlídnosti, porce agrese a vagón neústupnosti. Je tohle ten správný směr, jak pokořit mužský svět a objevit se na vrcholu? Možná. Ale za jakou cenu?

Doteď nikdo nepochopil, proč jsou ženy tak posedlé maskulinitou. Nejde jen o vzhled, ale o projevy, o práci, o pozici v rodině. Jde o život. Možná je největší problém ve vzájemné komunikaci. Strojové rozdělení povinností ničemu nesvědčí, a tak není divu, že muži si užívají své chvíle slávy a ženy trpí v jejich stínu. A chtějí být slyšet a vidět, chtějí pokořit ty samozvance, chtějí jim dokázat, že i ony mají světu co nabídnout. A dost možná i mnohem víc. A tak jsou vztahy čím dál třaskavější a stabilita rodinného života a osobního naplnění se otřásá v základech.

Jen proto, že si neumíme v klidu sednout a říct „jsi na řadě“. Jako bychom se záměrně podněcovali k akci a vyvolávali souboj. Na jedné straně se mluví o respektu a toleranci, o pochopení druhých. A na druhé si tak zoufale bráníme každý volný flek. A v „převlecích“ za nelítostný kokon se ženy vydávají do nebezpečných vod mužského světa. S jediným cílem. Vyhrát.

Přitažlivé, okouzlující, svéhlavé. Pro muže je to past. A od žen pouhá léčka. Až čas ukáže, jestli to stálo za to. Jestli to nebyla jen marná snaha pro dočasné ochlazení žáhy.

Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí a zkušeností.