Lékaři jsou skutečně na obézní pacienty mnohdy dost hrubí. Chovají se k nim většinou hůř než k ostatním pacientům. Svým způsobem je to pochopitelné. Za tloušťku si obvykle může člověk sám a pravdou je také to, že tlouštíci dokážou být pěkně nepříjemnými pacienty. Tak jak to je?
Obezita není normální
Obezita je v současné společnosti považována za jedno z nejzávažnějších stigmat. Přestože jsou obézní lidé stále více terčem nejen posměšných poznámek, stále jich přibývá. To, že jsou tlouštíci ohroženi mnoha nemocemi, je známá věc. Ale dokonce mívají horší sociální postavení a méně vydělávají.
Od svého okolí slýchají přímo či mezi řádky, že si za svůj stav mohou sami. Neřešme otázku, zda a kdy je to pravda, ale podle průzkumů se kromě obecné diskriminace obézním lidem dostává horší zdravotní péče.
Poslední dobou se prioritou stává nikoli váha sama o sobě, ale řešení psychických dopadů, které vyvolává sociální stigmatizace lidí s nadváhou. Podle průzkumů je obezita nejčastějším důvodem šikany ve školách a „shazování“ v zaměstnání.
Otázka první: Obezita je známkou lenosti a nekompetentnosti
Předsudky vůči obezitě začínají už u toho, že vyspělé a bohaté země považují štíhlost za krásu, úspěch a štěstí. Hubení lidé bývají spojováni s disciplínou, pracovitostí a inteligencí. Naše společnost vychází z předpokladu, že za vše si můžeme sami. Za úspěch i neúspěch, za to, jak vypadáme, zda jsme zdraví či nemocní a – samozřejmě – zda jsme tlustí nebo ne.
To vše hraje roli v tom, jak na tlouštíky společnost nahlíží, přestože mohou být v mnohem lepší kondici než lidé hraničně hubení, o jejich schopnostech, pracovitosti, kompetenci a inteligenci ani nemluvě.
Otázka druhá: Lékaři tlusťochy v ordinaci také nechtějí
To, že všeobecné mínění přejímají i lékaři, a co hůř, že se podle něj ke svým pacientům chovají, to už je poměrně zarážející. Obvykle chybí jakákoli snaha motivovat obézní pacienty ke změně, ale co rozhodně nechybí, to jsou často necitlivé komentáře a strašení pacientů, co vše se jim díky tloušťce může stát.
Lékaři a další zdravotnický personál projevují vůči tlouštíkům otevřenou zaujatost, protože je považují za neukázněné a „otravné pacienty“.
Do značné míry jsou lékaři (a to včetně psychiatrů a psychologů) přesvědčeni, že pacientům s obezitou chybí sebekontrola a je méně pravděpodobné, že budou dodržovat léčbu. Výzkum mezi zdravotníky potvrdil odtažitost vůči tlouštíkům a někteří pracovníci dokonce uvedli, že je jim nepříjemné dotýkat se obézních pacientů.
A tak dochází k tomu, že místo motivovanosti tito lidé podléhají stále častější depresi, která obvykle vede k dalšímu přejídání se.
Otázka třetí: Nedivte se, když jste tak tlustý/á
Zkušenosti s neochotou lékařů máme i u nás. Běžné jsou výpovědi typu: „Lékař mě zvážil a řekl, ať se nedivím, že mám špatné výsledky, když jsem nezhubla ani pár deka.“ Nebo: „Copak jsem vám už minule neříkal, že máte méně jíst a více se hýbat?“.
Je to začarovaný kruh. Když přijde obézní pacient k lékaři s tím, že má bolesti pohybového aparátu, lékař mu obvykle řekne, že jde o důsledek tloušťky. Ale ono se při nejlepší vůli hubne těžko, když se nemůžete pořádně hýbat.
Pravdou je, že lékaři samozřejmě léčbu lidí s nadváhou neodmítají. Řeší ale přidružené problémy a nemoci, málokterý lékař se začne zabývat prvotní příčinou problému, kterým je tloušťka. Bohužel dochází i k tomu, že tyto pacienty lékaři posílají na méně specializovaných vyšetření, protože hned vyhodnotí, ať už je to pravda nebo ne, že všechny problémy má na vině v první řadě obezita.
Otázka čtvrtá: Horší už jsou jen feťáci
Lékaři a jejich přístup ve stylu „nejdříve musíte zhubnout“ je samozřejmě ošemetný. Rychlé soudy jen utvrzují představu, že zbavit se nadváhy je snadné, stačí jen trochu chtít. Obezita je ale chronická nemoc, ne vždy způsobená nezřízeným přejídáním se a leností.
Studie ukázaly ještě další poměrně znepokojivé zjištění. Lékaři spojují obezitu s takovými negativními atributy, jako je špatná hygiena, lenost či nepoctivost. A lékař hodnotí pacienta podle prvního dojmu, který udělá po vstupu do ordinace.
A tak se celá situace tlouštíků a zdravotní péče obrací v to, že obézní lidé se začnou lékařské péči vyhýbat už z obavy, že součástí procedury bude i vstup na váhu a příslušné komentáře.
Předpojatost vůči obézním pacientům bohužel vzniká už mezi studenty medicíny. A jejich předsudky jsou větší, než je tomu u rasových menšin, gayů a lesbiček či sociálně nejslabších skupin obyvatel. Hůř už jsou jako pacienti hodnoceni pouze uživatelé drog.
Poslední studie z Harvardu přinesla opravdu šokující zjištění. Zkoumalo se, jak se mění různé předsudky v průběhu času. A výsledky naznačují, že podvědomá předpojatost vůči rase či sexuální orientaci klesá, zatímco implicitní předpojatost vůči lidem s vysokou hmotností se geometrickou řadou stále zvyšuje.
Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí problematiky.
Zdroj inspirace: https://zdrave.to/
