Existuje bylinková magie nebo je to jen cesta, jak se přiotrávit? 

Bylinková magie byla zejména ve středověku proslulá. 0becně byly dobře známé magické recepty obsahují psychoaktivní rostliny původem z Evropy. Mnoho silných evropských bylin ale postupně upadalo v zapomnění, a to i proto, že mají silné, často nepříjemné a někdy dokonce „temné“ účinky (to platí zejména pro členy rodiny takzvaných Nočních bylin).

Ale co vlastně víme o evropských magických bylinách a rostlinách?

Asi každý, kdo někdy experimentoval s drogami, respektive s látkami měnícími stav vědomí, má o těchto bylinách a rostlinách povědomí. Určitě vás nechceme nabádat, abyste vyzkoušeli, co ještě neznáte, ale je dobré vědět, na co si dát pozor.

Rostliny noci

Bylinková magie se v první řadě zakládá na takzvaných „bylinách čarodějnic“. Sem patří členové rodu Nighthades (Solanaceae), jinak též Nočních bylin, mezi které velmi překvapivě patří brambory, rajčata a tabák.

Datura, belladonna či mandragora byly hlavními ingrediencemi čarodějnických mastí, lektvarů, nápojů lásky, ale byly též využívány jako účinný jed.

Hlavními alkaloidy v těchto rostlinách jsou totiž skopolamin, atropin a hyoscyamin. Koncentrace se u jednotlivých rostlin liší. V mírné dávce často způsobují velmi nepříjemný „trip“, tedy halucinacemi provázený stav podobný stavu po použití LSD.

Takovýto „výlet“ ovšem na rozdíl od LSD může trvat několik dní a je spojený s dočasnou ztrátou vědomí (hluboký spánek) a amnézií. Vyšší dávky mohou vést k trvalému šílenství nebo smrti.

Bylinková magie patřila k běžnému životu. Až do pozdního středověku bylo docela běžné chodit za místním bylinkářem s jakýmkoli onemocněním nebo problémem.

Datura

Rostlina je snadno rozeznatelná podle bílých nebo purpurových květů ve tvaru kalichu, ostře špičatých listů a pichlavých semen, které se podobají tobolkám z kaštanu. Konzumovat lze všechny části rostliny. Semena se obvykle žvýkají nebo se z listů vyrábí čaj. Daturu je velmi obtížné dávkovat a snadno dochází k předávkování. Pak nastává opravdu temný „trip“ s velmi nepříjemnými halucinacemi.

V nízkých dávkách znecitlivuje a má narkotický účinek. Vyšší dávky vedou ke stavu šílenství, které se vyznačuje agitací, zmatením a halucinacemi. Dříve byla v Evropě semena někdy přidávána do piva, aby bylo omamnější.

Bohužel na experimentování s touto rostlinkou už doplatilo životem mnoho teenagerů, kteří hledali levný způsob, jak experimentovat se svým vědomím.

Mandragora

Mandragora je středomořská rostlina, jejíž kořen se podobá lidské bytosti. To jednoznačně podpořilo všechny teorie o nadpřirozených schopnostech této rostliny.

Kořen mandragory byl často nošen jako amulet nebo se jeho složky extrahovaly pomocí vína. Účinky jsou obdobné jako je tomu u datury. Mandragora je trankvilizér a silně intoxikuje. Při jejím požití se sice cítíte dobře fyzicky, ale ztrácíte rozum. V menším množství byl kořen používán také k manipulaci s lidmi a byl oblíbenou ingrediencí v milostných lektvarech.

Belladonna

Belladonna doslova znamená „krásná žena“. Rostlina byla známá již ve starověku díky svým dilatačním účinkům na zornice. Když si ženy káply do očí a jejich zorničky se rozšířily, vypadaly mnohem přitažlivěji. To samozřejmě nebylo bez nebezpečí: rozmazané vidění je vedlejším účinkem a dlouhodobé používání může způsobit oslepnutí. Dilatace zornic je charakteristická pro atropin, hlavní alkaloid této rostliny.

Belladonna obsahuje také skopolamin a hyoscyamin. Bobule se jedí nebo se z listů vyrábí extrakt. Účinek belladony lze popsat opět jako halucinaci, ale velmi reálnou. Jde o sen, který je vnímaný jako skutečný. Uživatel naprosto zapomíná, že je pod vlivem byliny, což je v reálu velmi nebezpečné a život ohrožující.

Další zajímavé čarodějné rostliny

Palina (Artemisia absinthium), hlavní složka absintu, byla používána jako elixír života, k léčbě ran a vyhánění červů z těla.

Mugwort (Artemisia vulgaris) byla důležitá bylinka pro ženy, pomáhala vyvolat zmeškané menstruační cykly a urychlila porod dítěte.

Jedovatý hemlock (Conium maculatum) je dodnes jednou z nejjedovatějších rostlin v Evropě a byl určen hlavně pro účely vraždy. Například bájný Sokrates byl odsouzen k smrti právě vypitím šálku této extrémně jedovaté byliny.

V Evropě se samozřejmě vyskytuje mnohem více psychedelik, jako jsou muchomůrka či houby obsahující psilocybin. Zajímavé je, že možné rituální, a tedy také psychedelické působení hub, bylo objeveno teprve nedávno.

Dnešní doba nočním rostlinám příliš nepřeje. S výjimkou několika odvážných (nebo bychom spíš měli říkat hloupých) dobrodruhů, většina „psychonautů“ volí dostupnější a „uživatelsky přívětivější“ možnosti.

Přestože jsou rostliny legální a často rostou v přírodě, jsou mnohem nebezpečnější než koupená psychedelika a mnohem snáze způsobují trvalé šílenství.

Bylinková magie pro léčebné účely

Pokud chcete použít tyto jedovaté rostliny k léčbě, nepouštějte se toho bez důkladných vědomostí. Bylinky musí být sbírány rituálním způsobem, který je pro každou z bylin přesně daný. Obvykle musí být rostlina sbírána v měsíčním svitu a po recitaci správného kouzla. Dodnes mnoho bylinkářů, kteří se zabývají magickými vlastnostmi rostlin, věří, že pouze přesně provedeným způsobem sběru lze získat magické síly rostliny.

Současné čarodějnictví

Dnešní čarodějové (stejně jako jejich dávní předci) odmítají myšlenku institucionalizovaného náboženství a věří, že člověk může zažít božské tím, že se přizpůsobí rytmům přírody. Ovšem stejně tak jako jejich středověké protějšky tíhnou i současní čarodějové k lásce k bylinkám a jejich síle. Hlavní rozdíl je ovšem v tom, že až na některé výjimky většina moderních čarodějů nepoužívá psychedelické bylinky jako způsob své práce.

Většinou upřednostňují techniky pozměňující mysl, jako je meditace, vizualizace a tanec, aby vyvolali stav tranzu, ve kterém mohou praktikovat magii.

 

Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí problematiky a veřejně dostupných informačních zdrojů.