Djembe je druh bubnu, pocházející z afrického Mali. Jeho tělo je vytesané z jednoho kusu dřeva a z jedné strany je potažen kozí nebo antilopí kůží a tyto bubny se k nám rozšířily během konce minulého století a jsou oblíbené dodnes. Podívejte se s námi na jejich historii, techniku výroby a způsob hraní.
Historie nástroje
Jak jsme si už řekli, djembe pochází z Mali, přesněji od kmene Malinků, tedy od lidí, kteří zde žili před více než 2000 lety. Během 3. století založili Malinkové na území Manding království, které nazvali Mandin a které trvalo až do 12. století. O století později vznikla říše Mali rozkládající se od území Bamaka až po severní Guineu.
V současné době jsou Mandingové jednou z nejpočetnějších etnických skupin západní Afriky. Spolu s rozšířením Mandingů se rozšířilo také djembe, které se stalo nepostradatelným hudebním nástrojem celé západní Afriky. Používáno je během obřadů a kulturních událostí.
V 50. a 60. letech minulého století proběhla první turné africké hudby ve světě, včetně Evropy. Spolu s nimi se rozšířil zájem o africkou hudbu a původní nástroje tohoto kontinentu.
Tradiční technika výroby
Základem djembe je dřevěný korpus o výšce tradičně kolem 50-65 cm. Tělo bubnu se vyrábí z jednoho kusu kmene. Vzhledem k původu jsou ty nejkvalitnější bubny stále vyráběny ze dřeva tropických stromů. Většinou se jedná o mahagon. Kvůli cenové dostupnosti jsou však používána i jiná dřeva.
Při tradiční výrobě jsou použita speciální dláta, sekery a nože. Korpus lze rozdělit na tři části. První z nich je tělo, tedy část, kde vzniká zvuk. Druhou částí je noha, která se směrem dolů mírně rozšiřuje a poslední je tzv prsten, což je nejužší část celého korpusu. Aby byl zvuk kvalitní, vnitřní strana by měla být zcela hladká. Proto je v Africe tradičně vnější strana natírána kokosovým olejem.
Druhou částí bubnu je samotná kůže, na kterou se hraje údery dlaní a prstů. Tradiční antilopí kůže jsou dnes v mnoha případech nahrazeny lépe dostupnými kozími kůžemi. Kůže se nejprve máčí ve vodě a následně je i se srstí natažena na horní část budoucího bubnu. Ihned po natažení je srst odstraněna a kůže se nechá vyschnout. Následně se ještě dopne. Obecně lze říci, že čím je kůže tenčí, tím bude tón vyšší.
Způsoby hry
Na djembe se většinou hraje údery dlaní a prstů do napnuté kůže. Zvuky, které lze vytvořit, dělíme do tří základních skupin. Jsou jimi basový, středový a výškový. Lze však vykouzlit celou další škálu zvuků.
Basový zvuk lze vytvořit úderem dlaně do středu napnuté kůže.
Středové tóny jsou tvořeny údery, kdy část dlaně u zápěstí naráží na dřevěný okraj bubnu ukrytý pod kůží. Prsty jsou napnuté.
Výškový zvuk vzniká stejně jako středový s tím rozdílem, že jsou prsty při úderu uvolněné. Kůže se dotknou především konečky prstů.
Djembe a současnost
Ačkoli by se zdálo, že hrát na djembe muselo být poctou, opak je pravdou. Hráči na djembe byli dlouhou dobu rovni nádeníkům. Teprve koncem minulého století se stalo djembe symbolem národní tradice a hráči získali jistou úctu.
V současné době je hra na djembe rozšířena po celém světě. Stále je však spojována spíše s menšinovou alternativní scénou.
