Rok co rok se mění módní trendy. Barvy, střihy, materiály. Len ale takové pošetilosti nezajímají. Není na vrcholu, ale do první pětky se dostane vždycky. Proč? Kdo ví.
Vzestup a pád
Jednoletá rostlinka má dvojí využití. První – v podobě semínek a olejů – se uplatní v kuchyni. Druhé – vlákna – ve skříni. Už ve starověkém Egyptě si uměli se lnem poradit, stejně tak na východě Středozemního moře nebo dokonce v Indii. Když se vlákno dostalo do našich končin, stmelilo lidi. Práce s ním bylo tolik, že se v sednici největší usedlosti sešla celá ves, každý si přinesl vlastní kolovrátek, na něm přeslici, kužel a len. Zpívalo se, ostré pití a hutné kaše z hrušek a strašidelné historky. Byla to cenná obživa na zimu, kdy lidé jen vyhlíželi první tání a kvítky vykukující ze sněhu.
Pak ale po Labi dorazily první látky z ciziny, většinou levnější. Začaly se stavět železnice a bavlna převálcovala všechna do té doby známá vlákna. Tuzemská výroba dostala na frak, průmyslová revoluce neviděla nalevo ani napravo. Lidé se předení dobrovolně vzdali a řeholi na statku vyměnili za výdělek. Bez výčitek, udělal by to tak každý. Jen je paradoxní, že dnes se někteří k původnímu řemeslu vrací a zákazníci po lnu lační skoro jako po kváskovém chlebu. Každá smyčka z Čech se platí zlatem.
Plná skříň
Navzdory tomu, že len patří k nejdražším vláknům vůbec a vcelku obyčejné šaty se pohybují i kolem tří tisíc korun, jeho oblíbenost strmě stoupá. Proč? Vypadá jako nežehlený, zmačkaný, nedbalý, holou kůži nerozmazlí a v neutrální barvě budí dojem „chudé příbuzné“. A co teprve, když strhnete stejným směrem i dítě. Asi inspirace pilotním dílem Krtečka.
A dál?
Možná tušíte, že oblečením to ani zdaleka nekončí. Ubrusy budí dojem venkovského stylu a skvěle se doplňují s levandulí nebo proutěnými košíky, ale prostor se dostává i utěrkám, dekoračním polštářkům, chňapkám, kobercům, stínidlům nebo dokonce povlečení a závěsům.
Zničehonic a navěky
Len. Prastarý. Původní. Zatracovaný a milovaný. Velebený. S chybami a přece dokonalý. Takový skutečně je. Ale proč?
Cesta za jemností
Ano, na první dobrou si len zřejmě nezamilujete. Je štiplavý a na holé kůži vcelku nepříjemný. Škrábe, hrne se, odstává. Čím víc ho ale budete prát a pečovat o něj, tím více „přítulný“ bude. Změkne, zjemní a rád se pomazlí.
Na úkor kvality?
Předchozí bod ale neznamená, že s každým cyklem v pračce musíte ubrat bod z kvality, za kterou jste zaplatili. Naopak. Len je víceméně věčný. Vydrží roky. Dost možná ho zdědí vaše děti a vynosí ho jako vintage kousek.
Patina ku prospěchu
Je to jako se silnou hovězí kůží, do které se vtisknou všechna dobrodružství, šrámy a otisky. I na lnu zůstávají stopy po všem, co se děje kolem. Ale bez děr, žmolků, vytahaných nitek nebo povolených vláken. Tak len nefunguje. Stáří bude znát, ale hodnota stoupne.
Bez breberek
Len je antibakteriální. Materiál, ve kterém se nezpotíte. Materiál, ve kterém neprochladnete. Materiál, který jako jeden z mála (například spolu s merinem) respektuje tělesnou teplotu a její výkyvy. Ani po vícečetném nošení s sebou nevláčí pachovou stopu a vlákna netrpí pod nánosem nečistot. Sci-fi? Ne. Návrat do minulosti.
EKO – to se počítá
V dnešní době se všechno, co má úspornou linku, uctívá. A len není výjimkou. Na jeho zpracování se totiž nevyužívají chemikálie (a pokud – například kvůli změkčení, tak jen nejnutnější minimum) a spotřeba vody je oproti jiným materiálům zlomková.
Pozor na slunce!
Od jara do podzimu je opalovací krém nutností. Paprsky totiž prostoupí i skrz bavlněné tričko. U lnu to ale neplatí. To ty nenechavé sluneční „pařáty“ zkrotí během chvilky a k pokožce je nepustí.
Autorka při tvorbě článku vycházela ze svých vlastních znalostí a zkušeností.
