Proč slavíme Nový rok a proč má pro nás takový význam? Trošku paradoxní oslavy toho, co je teprve před námi, má kořeny v našich nejstarších instinktech.

Letos se 1. ledna po půlnoci změní den z pátku na sobotu. Hezký přechod od pracovního týdne k víkendu, který slavíme často i bez ohledu na nový rok. Nicméně bez nějakého extra zvláštního významu. Ale změna, která ukončí jeden rok a začne další, je jiná a je pro nás významná.

Toto jedinečné tikání hodin nás vždy přiměje k emocím, k oslavám, k radosti, ale i k nostalgii a smutku. Vždy ale vystupujeme ze své každodennosti. Je to chvíle, která nás chtě nechtě nutí přemýšlet, ohlédnout se, hodnotit a posuzovat. A plánovat velké či malé změny. Žádné jiné oslavě se nedostává tolik pozornosti, jako právě oslavám Silvestra a Nového roku.

Proč má začátek nového roku zvláštní symboliku?

V tomto ohledu je naše chování vázáno na něco vnitřního, pravěkého, něco hluboce uloženého, smysluplného a důležitého, alespoň vzhledem k veškeré energii a zdrojům, které už historicky investujeme nejen do oslav, ale také do úsilí nastolit nový soubor předsevzetí, která většinou stejně nedokážeme dodržet.

Jde o přežití

Je pravděpodobné, že symbolika, kterou tomuto okamžiku přikládáme, má kořeny v jedné z nejsilnějších lidských motivací, totiž v naší motivaci přežít.

Sama oslava je vlastně stejná jako oslava narozenin. Paradoxně máme radost a slavíme, že jsme zase o rok starší… A na Silvestra se radujeme, že máme dalších 365 dní za sebou… (?). Anebo z té pozitivní stránky a z hlediska koloběhu života, radujeme se, že jsme přežili další rok a stále jsme tu!

A co předsevzetí?

Další záhadou může být, proč si vždy dáváme předsevzetí. I tato předsevzetí mají úplně jinou váhu, než když si stanovíme nějakou změnu kdykoli během roku. To je opravdu zajímavá otázka. Svým způsobem jsou předsevzetí většinou také vázána na přežití. Dáváme si úkoly, jak žít lépe, úspěšněji a zdravěji.

Obecně jsou novoroční předsevzetí příklady všeobecné lidské touhy mít určitou kontrolu nad tím, co nás čeká, protože budoucnost je znepokojivě nepoznatelná. Nevědět, co přijde, znamená, že nevíme, co potřebujeme vědět, abychom byli v bezpečí.  A abychom čelili této znepokojivé bezmoci, děláme věci, které mají sloužit k tomu, že převezmeme alespoň iluzorní kontrolu.

Jestli jste se rozhodli pro dietu a cvičení, přestat kouřit, pít nebo začít šetřit, je to vlastně všechno na stejno. Dokonce vlastně nezáleží ani na tom, zda máte dostatek odhodlání své sliby splnit. Závazek k nim totiž alespoň na chvíli dává pocit větší kontroly nad nejistými dny, které přijdou.

Různé národy, odlišné rituály, stejné oslavy

Z úhlu pohledu psychologie je zajímavé také to, že novoroční předsevzetí běžně zahrnují takové věci, jako jsou lepší vztahy s lidmi, navazování nových přátelství nebo splácení dluhů. Bylo to tak totiž v celé historii. Babyloňané vraceli vypůjčené předměty. Židé stále hledají a nabízejí odpuštění. Skotové jdou prioritně popřát sousedům vše dobré. Jako „sociální řešení“ otázek našeho přežití to dává zcela jasný smysl.

Existují stovky rituálů štěstí, které jsou s Novým rokem spojeny. Holanďané, pro které je kruh symbolem úspěchu, jedí koblihy. Řekové pečou speciální vassilopitta, dort s mincí uvnitř, který tomu, kdo ve svém kousku minci najde, propůjčuje v dalším roce výjimečné štěstí.

Ohňostroj jako způsob oslav na Silvestra začal v Číně před tisíciletími jako způsob, jak zahnat zlé duchy. Japonci pořádají novoroční Bonenkai, neboli „Zapomnění“, aby se rozloučili s problémy a obavami uplynulého roku a připravili se na nový a lepší rok.

Neshody a nedorozumění mezi lidmi mají být vyřešeny a zášť odložena stranou. V novoročním rituálu mnoha kultur se přepečlivě uklízejí domovy, aby se „zametly“ špatné vibrace a vytvořil se prostor pro ty lepší.

Nekonečná řada štěstí s nešťastným koncem

Je opravdu fascinující vidět, kolik společného je toho po celém světě. Ohňostroje. Rituály štěstí. Předsevzetí. Všude je Nový rok okamžik, kdy se zvažují slabiny a připravuje se snížení zranitelnosti. Ale hlavně ta bezmoc. Rituály a předsevzetí, která vycházejí z přemítání o děsivé bezmoci proti znepokojující, nepředvídatelné a neznámé budoucnosti, která nás čeká.

Takže, jak jste se loni/letos pojistili proti té nejděsivější věci, kterou pro nás budoucnost má, proti té jedné jediné jisté věci, která je před námi, nevyhnutelná a skutečná, a to, že jednoho dne zemřeme?

Dejte si koblihy, koláč s mincí, zapalte rachejtle a připijte si: „Na přežití!“

Víc udělat stejně nemůžete.

Autorka při tvorbě článku využila svých vědomostí, zkušeností a veřejně dostupných informačních zdrojů.