Možná jste se ve svém životě již setkali s člověkem, který děti nemá rád. Anebo se dokonce toto téma týká vás samotných. Jedno je však jisté – nejste v tom sami. Společnost takové lidi může stále vnímat poměrně negativně, mají ovšem na svůj názor právo. A ten by měl být respektován i od těch nejrodinnějších typů. Prozkoumejte společně s námi příčiny tohoto rozhodnutí a naučte se, jak s takovými názory v praxi pracovat.

Typologie lidí, kteří nemají rádi děti

Nemusíte mít zrovna křišťálovou kouli na věštění, abyste na někom poznali, že děti zkrátka v lásce nemá. Většinou vám poměrně dobře napoví jeho životní styl a chování:

  • Vyhýbá se společenským událostem, jejichž hlavními účastníky jsou děti. Na dětských oslavách či na výletech/při pobytech s dětmi jej prostě nenajdete, neboť svou přítomnost již předem rezolutně odmítne.
  • Jednoduše – nemá rád děti. Jsou na světě také lidé, kteří se záměrně vyhýbají kontaktu s dětmi, protože se v jejich přítomnosti necítí dobře. Mohou je dokonce vyčerpávat svou rozjařeností a energičností.
  • Nemá vlastní děti. Zde to nemusí vždy nutně znamenat, že dítka nesnáší (možná na vlastní není ještě připraven/a). Obvykle se ale jedná o člověka, který se již rozhodl pro dobrovolnou bezdětnost a dětskou společnost tedy k životu nepotřebuje.

Ať už se tedy setkáte s jakýmkoliv typem člověka, který nemá rád děti, určitě jej neodsuzujte a nevyptávejte se nezdvořile na další informace. Má k tomu jistě své důvody, které nemusí nikomu vysvětlovat (pokud nechce).

Proč se v některých lidech vytvoří nelibost vůči dětem

Nyní si pojďme vysvětlit několik základních příčin, které mohou hrát roli ve vypěstované averzi vůči dětem. V první řadě to bývá negativní zkušenost – většinou s rozjívenými dětmi v rodině. Dotyčný si může kvůli tomu uvědomovat, jak těžké a vyčerpávající je děti mít. Dokonce se pro něj může stát kontakt s nimi až děsivý!  Za druhé bývá častým důvodem k odmítání dítek (u žen) i absence mateřských instinktů. Ty se ovšem mohou u některých dam probudit po otěhotnění a porodu. A do třetice – dotyčný nemá rád děti, protože si s nimi neumí hrát, neví, jak komunikovat. Prostě si radši povídá s dospělými a nedokáže se „pitvořit“ anebo přizpůsobovat těm nejmenším.

Jak se chovat k „odmítačům“ dětí?

„Nemám rád/a děti.“ Tato věta ve vás nemusí nutně hned vzbuzovat přehnané emoce. Pokud ji vyslechnete od někoho ve vašem okolí, snažte se zůstat v klidu a nesuďte toto rozhodnutí – obzvlášť tehdy, když neznáte všechna fakta o dotyčném. Ta si můžete jednoduše zjistit tím, že se otevřeně zeptáte na důvody (v přátelství či rodině je to běžné, u cizích lidí buďte opatrní a příliš nevyzvídejte). A co dalšího je možné udělat, abyste našli s odmítačem dětí společnou řeč?

  • Pakliže se jedná o přítele/kamaráda, povídejte si o dětech všestranně – tedy jako rodič sdělte i své negativní zážitky a nemažte druhé straně med kolem pusy. Případně omezte dětská témata na minimum/udělejte kompromis. Bezdětný člověk, který navíc děti nemá rád, se může cítit ve společnosti rodičů odstrčen. Berte jej jako rovnocenného. A jestli sami děti nemáte, ale netrápí vás nelibost k nim, naslouchejte příteli a snažte se pochopit.
  • Uzavřete dohodu, že se budete setkávat ideálně bez dětí a přestanete zvát dotyčného na dětské akce (stejně by tam nepřišel). To je většinou akceptovatelné především v přátelstvích a rodině.
  • Neurážejte se názorem „nemám rád děti“. Ať jste rodičem nebo nikoliv, buďte otevření tomu, co vám druhá strana říká. Pokud jsou důvody vašeho známého, příbuzného či přítele logické, není nic špatného na tom, že nechce trávit čas s vašimi či cizími dětmi.

 

Zdroj inspirace: I Don’t Like Kids | Reason Why Someone Doesn’t Like Kids (mantracare.org)