Definovat lež je vlastně ze své podstaty velmi jednoduché. Jedná se o nepravdivé informace. Ve lži se ale ukrývá cosi hlubšího. Možná vás překvapí, že až polovina populace lže, ať chcete nebo ne. Nejčastěji jsou to lži nevědomé, které prostě používáme, abychom se druhým zalíbili. Když se někdo zeptá: „Jak se máš?“, odpovíte vždy pravdivě, nebo použijete otřepanou frázi: „Jde to.“ i když je vám mizerně? Lidé dokážou dokonale maskovat své emoce, o tom žádná. Co ale když lhaní překročí únosnou mez?

Dětem je vštěpováno, že lhát se nemá. Přesto lidé v dospělosti několikrát zalžou 

V rámci výchovy celá řada rodičů svým dětem vštěpuje to, že lhát se nemá. Postupem času ale daný jedinec přijde na to, že takzvané „milosrdné lži“ jej mohou nasměrovat k osobnímu zisku a vlastně ničemu nemohou škodit. Odborníci tvrdí, že toto specifické chování má člověk zakódované v sobě a je velmi těžké s ním pracovat. Dámy lži údajně používají k vytvoření pozitivních emocí u druhých a někteří pánové se je pak neostýchají použít s tím, že se chtějí druhým (především opačnému pohlaví) zalíbit. 

Nejčastější lživé fráze ve společnosti

Existuje několik častých frází, které nemusí být vždy myšlené upřímně. V kterých větách se tedy může skrývat i kdyby milosrdná lež? Jsou to tyto:

  • Moc se omlouvám, ale náhle jsem onemocněl/a, a tak se akce nezúčastním. Nemoc je používaná jako zástěrka celou řadou jedinců. Lidé totiž ví, že je za ni nikdo kritizovat nemůže. Společností je zkrátka tato „výmluva“ akceptována. 
  • Mám ohromnou radost z narozeninového/vánočního dárku, který jsem dostal/a! Kdo by chtěl ranit city druhého? To raději dobrovolně zalžete a řeknete, že se vám ta nepotřebná věc vlastně líbí a hodí. Nakonec ji stejně vložíte hluboko do šuplíku a nepoužijete.
  • Dneska ti to sluší! Na tuhle větu pozor. Leckterý člověk jí jen tak neuvěří a může pátrat po tom, zda něco náhodou nepotřebujete.
  • Měl/a jsem vypnuté vyzvánění a telefon neslyšel/a. Tuto frázi lidé zpravidla používají, když s někým nechtějí mluvit. 
  • Moc mě těšilo a snad se brzy uvidíme znovu. I tato věta je mnohokrát lživá. 

Ruku na srdce, kolikrát jste alespoň jednu z výše uvedených frází použili vy osobně? Pokud tvrdíte, že ani jednou, patříte mezi ty vzácně pravdomluvné anebo už lžete i sami sobě. Začarovaný to kruh.

Tenká hranice mezi milosrdným a chronickým lhaním

Možná si řeknete: „Co na tom, že párkrát za život svému okolí milosrdně zalžu? Tím vlastně druhé ochraňuji od raněných citů!“ Jenže všechno má své hranice. Když se do pavučiny lží zamotáte, už není cesty zpět. Žít ve lžích je zničující, velmi únavné a bezesporu vás to dožene. Dokonce riskujete, že se stanete chronickým lhářem, jehož chování je více než zjevné. Zde je několik projevů, které jej mohou odhalit:

  • Lež zpravidla odhalí nonverbální komunikace, tj. gesta a pohyby těla obecně. Lhář se vám bude buď zpříma dívat do očí bez mrknutí nebo začne klopit zrak. Také se významně dotýká svého krku, což značí nejistotu a skrývání čehosi. 
  • Během konverzace se lhářem se můžete setkat s větami typu: „Myslím to upřímně.“ anebo „Měl bys mi věřit.“
  • Od lháře nedostanete nikdy přímočarou odpověď na otázky.
  • Lhář začíná měnit své zvyklosti a chování. Lžím přizpůsobuje své každodenní bytí. Vymýšlí si zástupné důvody, jak se vyhnout například rodinným dovoleným, jinak se obléká, kupuje si nové vůně a abnormálně se hlídá během diskusí. To může klidně souviset i s nevěrou ve vztahu.

Pravdou si hýčkáte důvěru druhého člověka

Někdo by mohl podotknout, že říkat pravdu je více než bolestné pro druhé, ale někdy zkrátka není jiné východisko. Upřímnost je ceněnou vlastností nejen v partnerských vztazích. Na ni se dají stavět základy jakéhokoliv vztahu, a to jak profesního, tak i přátelského. Kdo jiný by měl říkat pravdu nežli ten nejbližší člověk. Důvěra je křehká věc, proto je potřeba o ni pečovat ať se děje co se děje. 

Autorka se tématu dlouhodobě věnuje a čerpá ze svojí praxe a osobních zkušenností.