Každý jsme jiný, a tak se logicky liší i míra prostoru, který kolem sebe potřebujeme, abychom se cítili komfortně. Někdo si lidi pouští k tělu až příliš – ne každému je ovšem příjemné, vrhne-li se na něj sousedka s mateřským objetím, někdo zase hodinu čeká, aby vychytal poloprázdný autobus.

Nicméně, existuje nějaký „optimální“ průměr, jak blízko si většina z nás pouští k tělu různé typy lidí – od rodinných příslušníků přes kamarády a známé až po lidi úplně cizí, se kterými se vidíme poprvé. Zjistěte, co vám je a není příjemné, protože to, jak moc se na vás lidi budou lepit (či naopak) můžete svým chováním změnit. Tak proč zbytečně trpět?

Naši předkové byli na svůj osobní prostor velmi citliví. Znamenal pro ně jistou schopnost bránit se nástrahám přírody a nepřátel. Tahle vlastnost nám zůstala – záleží na každém z nás, jak moc si druhé připouštíme k tělu. Podle psychologů existují čtyři zóny osobního prostoru, které závisejí na vztahu k danému člověku, jak už jsme zmínili v úvodu. Když je zóna porušena, nastupuje stres, úzkost, nelibost, hněv či dokonce panika.

Intimní zóna

Vzdálenost od vašeho těla je přibližně 15–45 cm, což je velmi, velmi blízký vztah. Může do ní váš partner, děti, rodina a ti nejbližší přátelé. Jakmile se na vás takhle nalepí někdo ze širšího okruhu vašich známých, může to znamenat celkem problém. Co dělat? Pokud vám někdo bere prostor, zkuste poodstoupit o krok či dva dozadu, případně do strany, prostě někam z dosahu. Pomoci vám může i pomyslná bariéra, kterou si vytvoříte tím, že před tělem překřížíte ruce. Druhému tak dáváte jasně najevo, že překračuje hranice.

Osobní zóna

Tento prostor je vyhrazen lidem, se kterými už máte nějaký příjemný vztah. Patří k nim vaši kamarádi, sousedé, blízcí kolegové z práce a podobně. Pozor na to, že pokud jste vyloženě otevřené a přátelské povahy, vaše okolí toho může (někdy i nevědomě) zneužívat, protože takový povahový rys bývá považován za slabost. Musíte se obrnit a své okolí radikálně brzdit, aby se vám „necpalo“ blíž, než je vhodné. Osobní zóna zabírá prostor cca 45 až 125 cm kolem vás, ale bohužel se nevymezuje žádný časový prostor, který už je jen váš.

Pokud máte pocit, že vás vaši kamarádi a známí uzurpují příliš, a to nejen na prostoru, ale i délce času, který od vás „vymáhají“, nejprve si musíte vymezit čas. Nikdy nebuďte nikomu k dispozici neustále, ačkoli jinak fungujete jako vrba, ke které se chodí lidé svěřit a vypovídat. Vymezíte-li si čas, s prostorem už to tak těžké nebude, jen navážete na to, že zkrátka ani vy nemáte čas 24/7.

Společenská zóna

Tento typ prostoru se udává zhruba 120–360 cm od vašeho těla a vyloženě má funkci „ochranné bubliny“, kterou vůči okolí vytváříme. Vzdálenost je ideální pro komunikaci, ale znemožňuje fyzický kontakt. Proto je vhodná všude tam, kde jste s lidmi v ryze formálním styku, ať už jde o obchodní či pracovní schůzky nebo rozhovor s nadřízeným.

Problém nastává, pokud se s cizími lidmi musíte mačkat ve stísněném prostoru, jakým je třeba výtah. Snažte se zhluboka dýchat a soustředit se na nějaký detail. Tím, že odvedete pozornost jinam, utlumíte možnou paniku a úzkost.

Veřejná zóna

Do této zóny, která je od výše uvedených 3, 6 metrů daleko od vás, může prakticky kdokoli. Schválně si to změřte, je to pěkná dálka! Žijete-li ve městě, v praxi se s ní snad ani nesetkáte, ačkoli právě tato hranice vám okolo těla vytváří super bezpečný prostor. Je to ideální vzdálenost pro setkávání se s úplně cizími lidmi, bohužel starší lidé si často stěžují, že druhého neslyší.

Každopádně, centimetr sem nebo tam, důležité je, abyste respektovali zvolenou zónu toho druhého a uměli si zajistit, aby ve veřejném prostoru uměli udržet své hranice. Pokud tedy například špatně druhému rozumíte, zeptejte se, zda můžete přijít o trochu blíž. Důležité je zeptat se vždy než způsobit diskomfort druhého narušením jeho hranic, to totiž často vede pouze k tomu, že vůči vám pocítí antipatii a budete mu nesympatičtí. Přitom za jiných okolností by se z vás mohli stát i přátelé.

A to je škoda. Doporučení tedy zní: Dodržujte osobní prostor a vaše vztahy budou fungovat jako po másle.

 

Autorka je psycholožka a při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí problematiky a zkušeností.