Zranitelnost si lze představit jako velice křehkou nádobu, která se může vlivem okolností kdykoliv roztříštit na malé kousíčky. Proto si někteří lidé automaticky vytvořili obranné mechanismy, které je mají před zraněním ochránit. Důležité je v tomto udržet jakousi vnitřní rovnováhu, aby nedošlo k zatvrzení vůči okolí. Jak poznat sám sebe a dovolit si být „křehký“?

Zranitelnost je v některých rodinách považovaná za slabost

Jste zranitelnější než ti druzí? Potom na sobě musíte vytrvale pracovat. Důležité je uvědomit si, co vás dokáže nejvíce zranit a proč. Hledat příčiny lze leckdy i zavzpomínáním na dětství. Některé rodiny totiž uplatňují způsob výchovy velmi tvrdý, který může z dítěte utvořit člověka nesmlouvavého a neschopného projevit emoce. Nevhodné jsou například u hochů věty typu: „Chlapy nepláčou.“ nebo všeobecně „Nebuď padavka.“, „Tohle dělají jen slaboši.“ a podobně. Dovolte tedy svým ratolestem projevovat city, ať jsou jakékoliv. Nechte potomky prostě jen vyplakat, brzy se uklidní. Je to důležité pro jejich budoucí život.

Špatné zkušenosti staví omezující bariéry

Vezměme to asi tak, že když se narodíte, jste velice důvěřivé osůbky plně odkázané na péči matky a otce. V průběhu dospívání i dospělosti pak potkáváte celou řadu lidí. Jedni jsou ti, v kterých najdete přátele na celý život a druzí ti, co vám dávají lekce. Co to vlastně znamená, dostat lekci? Takoví jedinci ve vás tvoří hodnoty a formují vaši osobnost. Mohou to být osoby permanentně podrývající vaši důvěru, osoby, jež rádi zraňují druhé kolem sebe. Pakliže se lekce opakují a negativní vjemy hromadí, můžete si snadno vytvořit bariéru, přes kterou se nikdo nedostane. Dejte si pozor, aby tyto hranice nepřesáhly únosnou mez. Člověk je tvor společenský. Nelze se tedy zatvrdit ve vlastním světě. To nepřinese nic valného, co se týká duševního stavu. Mantinely jsou svým způsobem potřeba, ale nechte zároveň srdce otevřené.

Jak dojít k pochopení sám sebe

Z psychologického hlediska jsou lidé velmi rozlišní. Zejména citlivější jedinci se mohou potýkat se zvýšenou zranitelností. Izolují se preventivně od ostatních, aby jim nebylo znovu a znovu ubližováno. Utíkají ovšem jen sami před sebou, před svými pocity. Svou duši ohradili a zdají se být téměř asociální. Hranice nejsou definitivní řešení. Podstatné je, uvědomit si svou slabost. Tím není myšleno nechat si ubližovat, ale dát průchod vnitřním emocím. Když to zvládnete, začnete se vnímat mnohem intenzivněji. Pohroužejte se čas od času do své duše a pojmenujte problém, který vaše zranění způsobuje. Není to náhodou pocit méněcennosti, či nízká sebedůvěra? Možná se domníváte, že si nezasloužíte nic lepšího, protože jste „mizerové“. Tento pohled zřejmě ve vás vypěstoval někdo z okolí. Bojujte s tím. Meditujte, pohovořte si s blízkým přítelem a mluvte o tom, co cítíte.

Dovolte si být citliví. Objevíte v sobě ohromnou sílu pro nevídané věci

Jak už to, tak bývá, život je velmi pestrý a přináší jak dobré, tak i zlé okamžiky. V příjemných chvílích čerpejte energii, která vám pomůže zvládnout těžké časy. Ty mohou přijít kdykoliv. Udržte si vnitřní optimismus a stanete se odolnějšími. Jakési pomyslné světélko ve vaší duši nesmí vyhasnout. Krmte plamen kyslíkem, dýchejte zhluboka, vnímejte sami sebe, své blízké a přehnaně se neobávejte. Dovolte si být citliví a klidně se rozplačte u dojemného filmu, ať jste muž či žena. Nepotlačujte své emoce. Pokud jim dáte volný průběh, objevíte v sobě ohromnou sílu a ta vás vskutku postaví na nohy. A možná pomůže odvracet vše negativní a do cesty vám přinese více pozitivního. Je to vlastně velmi jednoduché, co vysíláte, to také přitahujete. Neztrácejte sebehodnotu a vykročte pravou nohou vpřed bez jakýchkoliv obav, co vám to přinese.

Autorka se tématem dlouhodobě zabývá a čerpá ze svých zkušeností.