Lidé potřebují k něčemu vzhlížet, něco následovat, věřit a snažit se dosáhnout dokonalosti. Postavit dům, splatit hypotéku, mít slušnou práci a najít si ideálního partnera a založit s ním rodinu. Mezi tyto milníky se ale vtěsnalo i pár maličkostí, jako je barva chrupu.
Pravda nebo lež?
Představte si hollywoodskou hvězdu a pravý americký úsměv. Tolik záře, bílá všude kolem, zuby jako perličky. Tak to má být. To je norma, cíl. Všichni jdou za dokonalým chrupem a jsou pro něj schopní udělat téměř cokoliv. Bazíruje se na fluoridu, kliniky mají v nabídce běžné i poměrně invazivní procedury, drogerie jsou plné speciálních kartáčků ze siwaku a předražených past, člověk se pinká mezi ordinací zubaře a dentální hygienou. A platí, faktury jsou v řádu tisíců. Takové služby se totiž musí řádně zaplatit a zdravotní pojišťovna se drží v ústraní. Stačilo by se párkrát nadechnout a získat zpět špetku rozumu a nadhledu. Ale to ne, honba za bílými zuby je jako rozjetý vlak. Zaváháte, a další spoj nepojede. Není o čem diskutovat. Bílé zuby jsou standard a kdo se na téhle vlně neveze, žije mimo realitu. Nebo ne?
Vždyť už Egypťané pět set let před Kristem si čistili zuby. Používali sice rozdrcené kosti a ústřice, takže o šetrné péči nemohla být řeč, ale radši trpěli než strašit zažloutlými zuby.
Odchylky nevedeme
Spousta lidí se odkazuje na to, že děti – jakmile se objeví první tesáčky a po jednoduchém testu s čajovou lžičkou, kdy se po vložení do úst ozve roztomilé cinknutí – mají od začátku zářivě bílé zuby. Co se stane, že ztratí svůj původní lesk? Dozajista za to může špatná a nedostatečná péče, je třeba přitlačit na pilu a vložit do toho mnohem větší úsilí. Sice se dostanete na hranu a sevře vás paranoia, ale co byste pro svůj chrup neudělali.
Dětské zuby jsou sice krásně bílé, ale mohou za to jednotlivé vrstvy, které ho pokrývají. Ze začátku je sklovina silná a neporušená, časem ale získává strukturu, usazují se na ní nečistoty a plak a vlivem zvýšeného příjmu vápníku slábne a prosvítá nažloutlá zubovina. Míra zbarvení se dá částečně ovlivnit důkladnou péčí, ale nic není všehospásné a jsou procesy, které bez zásahu profesionála a vynaložení spousty peněz ovlivnit nelze.
Nenáviděná mantra
Čistěte si zuby dvakrát denně, nekuřte, vyhněte se alkoholu a kávě, žijte zdravě a vzdejte se aromatických surovin jako je například kari. Dejte šanci mezizubním kartáčkům a niti, zkuste ústní spršky a vody a – poslední a nejméně populární rada – osvojte si správnou techniku. Poslední jmenované doporučení je proti srsti většině lidí. Je přirozené, že byste chtěli „za málo práce hodně muziky“, ale stírání nečistot a krouživé pohyby stojí vysoko nad urputným drhnutím.
Se vším vám pomohou na dentální hygieně. Návštěva není zadarmo a probíhá mentorsky, kdy vás člověk v bílém oblečku poučuje o naprostých základech. Připadáte si hloupě. Poučuje vás totiž jako malé dítě. Jako byste si neuměli vyčistit zuby. Neumíte. Je to ale jediný způsob, jak se pohnout z místa.
Skutečný cíl
Je těžké přiznat si, že celebrity představují pozlátko a zlatou klec, že jsou realitě na hony vzdálené. Nejde totiž ani zdaleka o barvu, jako o zdraví. A to vám ani ty nejbělejší zuby nezajistí. Mohou být prolezlé kazy a tenoučké jako papír na pečení. Je třeba zaměřit se na to, co je skutečně důležité. Ale pryč s planými nadějemi. Jen co v televizi zahlédnete Toma Cruise, zvedáte sluchátko, „žhavíte dráty“ ke svému zubaři, drhnete jako o život a dáváte si pozor, ale vás straší dnem i nocí, abyste ze svých lehce nažloutlých zubů, které mají sice přirozenou, a v rámci populace dokonalou, barvu, neukázali příliš.
Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí problematiky.