Máte novou práci? Výborně. Teď ještě překonat těch pár prvních měsíců, abyste získali jistotou stálého zaměstnání. Někdy je to ale bohužel ten nejtěžší úkol za poslední roky. A lépe nebude, zákon totiž hraje proti vám.

Jiný kraj, jiný mrav

Pro základní srovnání přinášíme podmínky od našich jižních sousedů – z Rakouska. Tam jsou totiž pracovní podmínky o dost benevolentnější. V rámci kolektivní smlouvy máte nárok na třináctý a čtrnáctý plat, nezdráhají se proplácet jazykové kurzy, dopravu a stravování, přihodí příspěvky na aktivity pro děti nebo poukázky do největších supermarketů. Levnější služby mobilních operátorů nebo zkrácená pracovní doba na 37,5 hodiny. Zapomínat nesmíme ani na ochotu přeplatit hodnoty v základních tabulkách pro jednotlivé mzdy v případě, že vytáhnete z rukávu dostatek zkušeností nebo razítkem označený certifikát. To je jen stručný výběr toho nejlepšího. Vrcholem všeho je ale bezesporu měsíční zkušební lhůta.

Měsíc. Je to dost nebo málo? Pro rakouské zaměstnance a zaměstnavatele je to zřejmě tak akorát na to, aby obě strany zjistily, jestli je to to pravé ořechové. Jestli je zaměstnavatel škrt a lakomec a bez skrupulí na vás hodí mnohem širší agendu a má-li zaměstnanec obě ruce levé a vymlouvá se na indispozice, děti nebo konstelaci hvězd.

Mezi všemi zúčastněnými funguje poměrně silná důvěra. Pryč jsou i nekonečná výběrová řízení a průzkumy nebo vstupní testy a úkoly, které mají uchazeče pořádně proklepnout. Je to zkrátka loterie. Zadaří se nebo ne? Každá strana na sebe bere určitou část rizika a má měsíc na to, aby se s tím vším poprala. Nic víc, nic míň. Je to fér.

V Česku je to na dlouhé lokte

Míra nezaměstnanosti se v České republice povaluje lehce nad třemi procenty. To dělá přibližně čtvrt milionu uchazečů o práci. Číslo je to poměrně vysoké, ale ne alarmující. A do toho všichni ti, co jsou ve svém zaměstnání nespokojení a vydávají se na cestu hledání lepšího místečka. Zatímco starší ročníky vydržely v jednom podniku celý život a považovaly to za čest a povinnost, ti mladší – generace Z se nezdráhá měnit místo už po roce. Umí se ozvat, chtějí peníze, volno a spoustu benefitů. Až čas ukáže, jestli je takový přístup správný.

O čem se dá ale pochybovat, je tříměsíční zkušební lhůta. A u vyšších pozic se protáhne dokonce na půl roku. Zaměstnanci se snaží alespoň první tři měsíce držet krok a bez jediného slova plnit veškerou vůli nadřízených, jen aby o to vysněné místo nepřišli pro nějakou malichernost, ale zákonodárcům je to i tak málo. Nebyli nijak originální a přišli s mírným prodloužením testovacího období. Ze tří měsíců na čtyři a ze šesti na rovných osm. A to už je opravdu dost.

Vyhlídky nic moc

Čtyři měsíce přezkušování a dýchání na záda. Tak o tom smýšlejí zaměstnanci. Druhá strana je proti tomu nadšenější a má za to, že bude mít stoprocentní jistotu, aby do kolektivu pustila skutečnou posilu. Kde je pravda? Jako vždycky – na půli cesty.

Samozřejmě je v naprostém pořádku, aby zaměstnanec prokázal, co všechno v něm je, do jaké míry fabuloval v životopisu, jak moc umí vzít za práci a co je pro něj překážka nebo rozbuška. Čtyři měsíce jsou ale opravdu moc. Nejde o přetvářku, nejde o to, že by se lidé úporně snažili hrát divadlo na své zaměstnavatele. Problém je v tom, že po zkušební době opadne strach a obavy, že to bude jen další neúspěšná zkušenost v řadě, která se do životopisu zapíše rudým písmem. Jako další selhání.

Všichni chceme jistoty. Ty ale přijdou ve chvíli, kdy se popadne za ruku s důvěrou a pohodlím. A tohle vypadá spíš na hodně ostrou odbočku do končin, kde vládne kontrola a bič.

 

Článek je autorskou úvahou redaktorky – čerpá z její zkušenosti, vědomostí a z dění okolo nás. Další zdroje: https://www.pruvodcepodnikanim.cz/clanek/zkusebni-doba/, https://www.finance.cz/522509-zkusebni-doba/