Tentokrát jsem připravila nový formát článku. Seriál. Takový, který mi umožní sdílet všední myšlenky a postřehy. A to třeba i proto, že někde někdo možná řeší něco podobného. Témata nebo rozhodnutí. A budu ráda, když se i vy připojíte na Facebooku Tvoje místo se svým komentářem.

Zamyšlení všedního dne

Tentokrát to bude spíše takové zamyšlení. Protože sdílení, to je přesně to, proč tenhle web, tenhle prostor, vznikl. Abychom si tu každý utvářeli to své, to, o co se chceme podělit, ať už je to formou článku nebo jako komentář na sociálních sítích pod příspěvky Tvoje místo. Zároveň tím přináším nový styl onoho prostoru pro sebevyjádření a sdílení a těším se, jak se vám bude líbit.

Místo, kde chci žít

Před časem jsem se rozhodla cestovat a tak jsem začala pátrat, kam bych vlastně chtěla odjet. Tedy… abych byla přesnější, rozhodla jsem se několik let zpět, vlastně už v dětství při čtení Vinnetoua, ale teprve letos jsem si to dovolila. Vyhnala jsem ze své hlavy vše, čím jsem si v cestování bránila a začala hledat. A ověřila jsem si jednu podstatnou věc.

Život v Česku je poslední dobou poměrně drahý. Zjistila jsem, že cestování, ačkoli by se mohlo zdát na první pohled drahé, je naopak řešením. Finančním, existenčním i existencionálním a dává mi možnost na sobě pracovat. Čas, během kterého se mohu rozvíjet.

Sedla jsem k internetu, našla levné letenky, ubytování pár kilometrů od letiště a ve výsledku trávím měsíc v zahraničí, v Makedonii, za cenu, kterou zaplatím v Česku za polovinu inkasa. Včetně jednosměrné letenky a cesty na letiště.

Prostor, který jsem potřebovala

Prostor, čas přemýšlet, rozhodnout se, co dál, co se životem. Získat odstup. Žijeme v systému, někdo více jiný méně, který nám, pokud to dovolíme, z velké části utváří náš život. Říká nám, jak máme chodit do práce, co bychom měli jíst, za co utrácet své peníze, jak často mít volno. Z něčeho se dá vystoupit snadněji, někdy je to složitější.

Reklama. Odevšad, z každé výlohy cestovky a z každého koutu internetu na mne denně vyskakují reklamy, které mne přesvědčují, že bych měla odjet na týdenní dovolenou, a to za nehorázné peníze. A když budu pilně pracovat, mohu odjet na celé dva týdny.

Hranice jsou jen v naší hlavě

Nezáleží, zda jsme se narodili tady nebo za jinou čárou na mapě. Hranice, ať už ty „skutečné“ nebo ty v naší hlavě jsou opravdu jen v té hlavě. A tam také zůstanou, dokud se jim nerozhodneme přestat věnovat pozornost. Ve skutečnosti neexistuje nic, co by nás mohlo odradit od toho žít, kde si zrovna přejeme nebo cestovat tam, kam nás to táhne. Stačí se jen rozhodnout, požádat vesmír, dát mu přesné zadání a počkat, čím nás překvapí.

Autorka články vycházela z vlastních zkušeností.