Aby člověk žil spokojeným životem, je důležité, aby dosahoval jistých cílů. Většina z nás zasvětí velkou část života právě honbě za naplněním svých přání. Proženeme se životem, aniž bychom byli schopní vychutnat si cestu, která nás k našemu cíli vede. Možná je načase si uvědomit, že právě ta cesta a okamžiky, překážky i radosti, které nám přináší, jsou důležitější než cíl samotný. Možná ani nevidíme, že se životem ženeme takovou rychlostí, že to důležité nás míjí.

Priority a vysoké cíle

Každý z nás má priority nastavené jinak, pro někoho je nejdůležitější rodina, pro jiného milenecká láska, pro dalšího peníze. Všichni máme ovšem společné jedno, pro to co milujeme a co je pro nás důležité, jsme schopní udělat téměř cokoliv, a právě dosažení našich cílů nás dělá šťastnými. Z psychologického hlediska je to pochopitelné, naplnění, které cítíme při každém úspěchu, nás nutí dávat si stále vyšší cíle, nakonec se však životem ženeme tak rychle, že život samotný nám protéká mezi prsty.

Záchytné body

Pokud se ovšem rozhodneme vědomě zpomalit, uklidníme se a svůj cíl si rozdělíme na menší díly, možná si začneme uvědomovat, kolik toho doopravdy dokážeme. Život, který budeme prožívat v menších úsecích, se nám bude zdát bohatší, radostnější a víc naplněný. Toužíme-li po šťastné rodině, rozdělme si cestu na hledání lásky, sbližování, manželství. Toužíme-li po bohatství, prožijme naplno studium, hledání zaměstnání, povýšení. Všechny části prožívejme pomalu, klidně je rozdělme i na menší podcíle a každý úspěch řádně oslavme!

Nezapomínejme se koukat kolem sebe

I když se na nás starosti valí ze všech stran, nezapomínejme mít radost i z maličkostí, které nám život přináší. Historie je plná lidí, co se hnali za štěstím, jen aby na konci své cesty zjistili, že to nejdůležitější minuli. Věnujme svůj čas lidem, které milujeme, koníčkům, které nám dělají radost, aktivitám, které nám pomůžou se uvolnit. Bylo by smutné dojít až ke svému cíli a zjistit, že už jej nemáme s kým oslavit, že už nejsme mladí ani zdraví a že všechno hezké jsme nechali za zády, aniž bychom si toho všimli.

Sdílejme radosti i starosti

Pokud máme dobré úmysly, vždycky se najde někdo, kdo s námi touhu po našem cíli bude sdílet. Nesnažme se být na všechno sami, sdílejme svoje radosti i strasti s nejbližšími. Možná zjistíme, že cíl nakonec není ani zdaleka tak důležitý, jako čas, který trávíme se svými blízkými při jeho plnění. Ne nadarmo se říká, že sdílená radost je dvojnásobná radost. Až se potom ohlédneme, zjistíme, že máme na co vzpomínat i pokud se události nevyvinuly podle našich představ.

Podělme se o své štěstí

Pokud se nám nakonec podaří našich cílů dosáhnout, nebuďme sobečtí. Splnily jsme si sen o velké rodině? Poskytněme v ní domov „nalezenci“ z útulku.  Jsme úspěšní a bohatí, podělme se s těmi, co tolik štěstí neměli. To že někomu pomůžeme, bude pro většinu z nás nejspíš stejně naplňující jako splnění našeho snu.

Mysleme na to, že život není závodní dráha. Prožijme ho tak, abychom ve stáří vzpomínali s úsměvem na každou část naší cesty, a abychom beze studu mohli vyprávět náš životní příběh vnoučatům. Samotná cesta je totiž často důležitější než cíl!

Autorka se tématem dlouhodobě zas bývá a čerpá ze svých zkušeností.